Přezdívka × přesdívka

Přezdívka je pojmenování, které bylo někomu přidáno k jeho jménu (někdy i neoficiálně místo něj). Většinou jde o pojmenování posměšného charakteru nebo o pojmenování, jež bylo pro dotyčného natolik příznačné, že se mu tak začalo říkat. Například Václavu I. bylo přezdíváno Jednooký král, protože při lovu přišel o své levé oko.

Pravopis a etymologie

Slovo přezdívka pochází ze staročeského slova přězdievati, které je složeno z přě- (pře) a vzdievati (nazývat, pojmenovávat). Proto je správné pouze psaní se „z“ – přezdívka.

Nejde o složeninu předložky „přes“ a podstatného jména „dívka“.

Skloňování

Přezdívka je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Číslo jednotné Číslo množné
1. přezdívka přezdívky
2. přezdívky přezdívek
3. přezdívce přezdívkám
4. přezdívku přezdívky
5. přezdívko přezdívky
6. přezdívce přezdívkách
7. přezdívkou přezdívkami

Příklady:

Jedna z dcer Eddarda Starka, Arya, si pro svůj vzhled vysloužila přezdívku Arya koňská tvář.

 

„Na střední chodila jedna holka, o které se vědělo, že je, jak to jen říct, veselá v rozkroku. Každý jí přezdíval Táňa rozhoďnožka,“ vyprávěla ségra s pohledem upřeným z okna.

 

Někdejší star UFC, Ronda Rousey, byla známá též pod přezdívkou Rowdy.

 

Králu Přemyslu Otakaru II. bylo přezdíváno král železný a zlatý.

 

Spisovatel František Filip byl znám pod přezdívkou Bezruký Frantík.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Fin Publishing, 1998. ISBN 80-86002-42-x.
Pošli tento příspěvek svému blízkému