Fabule × fibula

Co je to fabule? Je něco i fibula? Jak se slova správně píší a je mezi nimi nějaký rozdíl? Pojďme se na ně podívat blíže.

Významy slov a jejich pravopis

Fabule

Když nahlédneme do Slovníku cizích slov, zjistíme, že se pojmu fabule hojně využívá v literární vědě a znamená ucelenou řadu dějových událostí odehrávající se v určitém časovém sledu a z určitých příčin. Fabule rovněž označuje smyšlený příběh.

Podobným slovem je fabulace. Fabulace označuje tvorbu příběhů a jejich děje. Fabulista je pak člověk, který tyto příběhy tvoří – jinak též spisovatel, tvůrce literárního díla.

Fabule se píše přesně tak, jak slovo čteme – fabule.

Fibula

Fibula je latinský název pro lýtkovou kost. Z tohoto důvodu píšeme po „f“ měkké „i“ – fibula.

Etymologie

Slovo fabule pochází z latinského fābula (vyprávění, bajka), které je odvozeno z fārī (mluvit). Český etymologický slovník taktéž uvádí starší význam slova, a to báchorka, pověst, bajka.

Fibula (viz výše).

Skloňování

Obě slova (fabule i fibula) jsou podstatná jména rodu ženského. Fabuli skloňujeme podle vzoru růže; fibulu skloňujeme podle vzoru žena.

Fabule (růže)

Pád Číslo jednotné Číslo množné
1. fabule fabule
2. fabule fabulí
3. fabuli fabulím
4. fabuli fabule
5. fabule fabule
6. fabuli fabulích
7. fabulí fabulemi

Fibula (žena)

Pád Číslo jednotné Číslo množné
1. fibula fibuly
2. fibuly fibul
3. fibule fibulám
4. fibulu fibuly
5. fibulo fibuly
6. fibule fibulách
7. fibulou fibulami

Příkladové věty

Tleskám vám, paní Chmurná, fabule vašeho příběhu je pojata bravurně!

Maruško, tu fabuli máš hodně chaotickou, měla bys příběh upravit.

Uklouzla jsem na mokrých schodech a sjela je dolů, až mi cvakaly zuby. Po pádu jsem skoro nemohla chodit. Rentgenový snímek hovořil jasně – zlomenina fibuly!

Zajímavé je, že zlomená fibula prý nepotřebuje fixaci, protože se části kosti moc nepohybují.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Fin Publishing, 1998. ISBN 80-86002-42-x. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému