Filantrop × fylantrop

Filantropie označuje dobročinnou pomoc sociálně slabším lidem. Je to také láska k člověku. Stoupencem filantropie je filantrop, jinak také lidumil, dobroděj či mecenáš. Mezi nejznámější filantropy patří bezesporu Matka Tereza, která založila řeholní řád Misionářky milosrdenství.

Z dalších bychom mohli jmenovat, např. členy organizace Lékaři bez hranic, Michaela Jacksona, J. K. Rowlingovou a spousty dalších, co věnují svůj čas i nemalé finanční částky na pomoc znevýhodněným lidem celého světa.

Pravopis a etymologie

Původ slova filantrop nalezneme v řečtině, a to konkrétně ve slově philánthrōpos (lidumilný, lidu prospěšný). Jde o složeninu slov fil(o) -phílos (kdo něco, nebo někoho miluje) a ánthrōpos (člověk). Proto píšeme po „f“ VŽDY měkké „i“.

Skloňování

Slovo filantrop je podstatné jméno rodu mužského, životného a skloňuje se podle vzoru pán.

Pád Číslo jednotné Číslo množné
1. filantrop filantropové
2. filantropa filantropů
3. filantropovi/filantropu filantropům
4. filantropa filantropy
5. filantrope filantropové
6. filantropovi/filantropu filantropech
7. filantropem filantropy

Pozor!

Opakem slova filantrop je mizantrop, tedy člověk, který nenávidí lidi a vyhýbá se jim.

Příklady

Členy francouzské organizace Lékaři bez hranic jsou filantropové poskytující svou pomoc v místech, která jsou sužována válkami, přírodními katastrofami a nebezpečnými epidemiemi.

William Wilberforce, politik a filantrop, se v Británii zasloužil o zrušení obchodu s otroky.

Filantropem se může stát kdokoli z nás; dobré skutky nejsou omezeny penězi.

Altruista svou pomoc, na rozdíl od filantropa, většinou zaměřuje na blízké okolí.

Filantrop rozhodně není sobec.

Nepleťme si filantropa a filatelistu; filantrop je lidumil a dobrodinec, naproti tomu filatelista je člověk, který s láskou sbírá poštovní známky.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Fin Publishing, 1998. ISBN 80-86002-42-x. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému