Junta × chunta

Slovo junta zastupuje vojenskou vládu, která byla nastolená po vojenském převratu. Junty se dočasně dostávaly k moci zejména díky vojenským pučům probíhajícím především v Latinské Americe.

Čeština nám dává na výběr aneb Jak se junta píše

Podstatné jméno junta/chunta je dubleta, jinak též dvojtvar, a můžeme ho zapsat oběma způsoby. Zápis junta dodržuje etymologii slova, zatímco slovo chunta vzniklo zdomácněním výrazu.

Tento vývoj probíhá nejčastěji tak, že slovo cizího původu nejprve vyslovujeme stejně (obojí čteme chunta), avšak zachováme psaní v původním jazyce (junta). Později u nás přejaté slovo zdomácní natolik, že jeho pravopis počeštíme (chunta) a dřívější zápis odsuneme do pozadí.

Etymologie

Podle Českého etymologického slovníku junta/chunta horkou španělskou krev. Junta, neboli shromáždění, výbor či vláda, je odvozená ze slova junto ve významu spojený. Jedná se o slovo přejaté.

Význam slova

Slovo junta/chunta představuje uchvatitelskou vládu, vládu nebo jiný státní útvar s dočasnými pravomocemi, dále pak sbor, výbor či politické sdružení.

Skloňování

Chunta/junta je podstatné jméno rodu ženského, jehož deklinace (skloňování) probíhá podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. chunta/junta chunty/junty
2. chunty/junty chunt/junt
3. chuntě/juntě chuntám/juntám
4. chuntu/juntu chunty/junty
5. chunto/junto chunty/junty
6. chuntě/juntě chuntách/juntách
7. chuntou/juntou chuntami/juntami

Možná záměna

Pozor! Neplést si slovo junta se slovem juta. Juntě jsme věnovali obsáhlý výklad výše. Juta je oproti juntě hrubá tkanina, která se používá především k výrobě pytlů. Jde o lýko jutovníku.

Příklady

Forma státní vlády, která je řízená skupinou vojenských představitelů, se nazývá vojenská junta (i chunta).

V roce 1983 skončil v Argentině režim junty (i chunty), jejíž násilné období vlády se označuje jako Špinavá válka.

Vojenská junta (i chunta) má moc rozšířit pravomoc armády a pozastavit platnost zákonů.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. Pravidla českého pravopisu. Olomouc: Fin Publishing, 1998. ISBN 80-86002-42-x. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5. BEHÚN, D. – BEHÚN, P. Pište správně česky: poradna šílených korektorů. Brno: Zoner Press, 2015. ISBN 978-80-7413-319-0.
Pošli tento příspěvek svému blízkému