Karel Václav Rais
O autorovi
Karel Václav Rais byl český spisovatel, představitel literárního realismu. Řadíme ho mezi tvůrce tzv. venkovské prózy (navazoval na B. Němcovou, J. Nerudu či K. Světlou).
Narodil se v Bělohradě do chudé rodiny. Díky výborným školním výsledkům ho rodiče nedali na řemeslo, ale vystudoval střední školu. Pracoval jako učitel, později byl jmenován jako ředitel dívčí školy v Praze. Mimo práci ve školství se snažil literárně tvořit.
Jeho první tvorba byla určena pro děti a mládež, později se věnoval tématům generačních problémů. Díla se orientují na místo odkud pocházel – podkrkonošský venkov. V dílech se zaměřuje na psychologii postav a to především formou dialogů. V jeho povídkách nejčastěji řeší vztahy mezi rodiči a dětmi.
Díla
Nezařazené
- Karlštejnský havran
- Povídky ze starých hradů (1888)
- Povídky o českých umělcích (1891)
- Z naší kroniky (1892)
- Poslední léto
- České pohádky o Kristu Pánu
- Dárek maličkým
- Když slunéčko svítí
- Doma 1, 2 (1883, 1884)
- Pod Zvičinou (1906)
- Poslední léto (1924)
- Obrázky od nás (1885)
- Cesta k domovu
- Z hor (1883)
- Z města (1884)
- Výminkáři (1891)
- Horské kořeny (1892)
- Potměchuť: povídky a kresby z Podhoří (1892)
- Rodiče a děti (1893)
- Lopota (1895)
- Za světem (1896)
- Půlpáni (1898)
- Mezi lidmi (1898)
- Káča a jiné obrázky (1906)
- Trochu vřesu (1919)
- Svatba (posmrtně, 1930)
- Paničkou (1900)
- Sirotek (1903)
- Stehle (1905)
- Kalibův zločin (1895)
- Západ (1896)
- Zapadlí vlastenci (1894)
- Na lepším (1901)
- Pantáta Bezoušek (1897)
Citáty
„Co pláče, křiku a slz bývá leckdy nad rakví s tělem, ve kterém nebylo lásky…“