Iluze × iluse

V případě této dvojice mluví pravopisná pravidla jednoznačně. Slovo není původně české a z počátku bylo jedinou přijatelnou variantou psaní z „s“, které je patrné i ve variantě slova v cizích jazycích.

Vývojem jazyka ale došlo k tomu, že se slovo zcela začlenilo do českého jazykového systému, s čímž souvisí i to, že se začalo psát vyslovované „z“ v základu slova. Právě podoba podstatného jména se „z“ – tedy iluze je brána jako podoba základní a používá se běžněji.Je také označována za tzv. stylově neutrální (je možné použít ve většině případů a není spojena s žádnou specifickou oblastí jazyka).

Oproti tomu varianta iluse by se měla používat pouze v odborných nebo jinak slohově podobně zabarvených textech. Podobná pravidla platí i pro další cizí slova, např.: expozice/exposice, konzervativní/konservativní, univerzita/universita apod. Iluze označuje nesprávné nebo zkreslené vnímání reality, vidinu, fikci či nějakou klamnou naději (dělat si o něčem/někom iluze).

Příklady:

Prosím, neber mi iluze.

Kouzelníci ve svých tricích často používají smyslové iluze.

Iluze jsou součástí dětské představivosti.