Činitelé × činitele

Tato dvojice slov nás může mnohdy potrápit a je často používána jako chyták v různých pravopisných cvičeních nebo diktátech. Základní rozdíl mezi těmito tvary je v životnosti daných podstatných jmen a projevuje se především v množném čísle.

Činitelé s dlouhou hláskou na konci jsou zpravidla životní a pojmenovávají osoby, které něco činí nebo způsobují. V druhém případě, kdy podstatné jméno označuje neživou věc či okolnost, která má na něco vliv, máme na výběr ze dvou variant.

Můžeme použít tvar s dlouhou i krátkou hláskou na konci slova, tedy činitelé i činitele. Úskalí poté ale spočívá v tom, abychom správně přizpůsobili y/i ve shodě přísudku s podmětem.

Shoda přísudku s podmětem — podmět činitelé / činitele

Zvolíme-li si variantu činitelé s dlouhým „é“ na konci slova, musíme ve shodě přísudku s podmětem napsat „i“ – dlouhé „é“ zde vystupuje jako tzv. zživotňující koncovka a díky ní je výraz gramaticky životný. Pokud použijeme variantu činitele, ve shodě přísudku s podmětem vždy napíšeme „y“. Touto zásadou se řídíme i při psaní například přídavných jmen (ti mladí činitelé, ty mladé činitele).

Příklady:

Zeměpisní činitelé poukázali na rekordní sucho.

Zeměpisné činitele poukázaly na rekordní sucho.