Slabika × slabyka
Slabikou rozumíme část slova, která tvoří výslovnostní jednotku a obsahuje jednu slabikotvornou hlásku (má-ma, ba-ra-ba, za-hrad-ník, …).
Pravopis a etymologie
Český etymologický slovník nám ke slovu slabika podává následující výklad.
Slabiku (slabikář, slabičný, přeslabikovat, …) najdeme jen v češtině. Zdá se, že jde o jakousi odvozeninu z latinského syllaba z řeckého syllabē (sebrání). Syllabē je složeno ze syn- (z řečtiny; s, spolu) a labeĩn (brát, chytat).
Z hlediska volby, zda psát ypsilon, či měkké „i“, se v tomto případě řídíme podle pravidel psaní i/y v kořeni slov po obojetných souhláskách (vyjmenovaná slova).
Slabika mezi vyjmenovaná slova po B nepatří. Nejedná se ani o slovo příbuzné. Z tohoto důvodu je správné pouze psaní s měkkým „i“ → SLABIKA.
Skloňování
Slabika patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru žena.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | slabika | slabiky |
| 2. | slabiky | slabik |
| 3. | slabice | slabikám |
| 4. | slabiku | slabiky |
| 5. | slabiko | slabiky |
| 6. | slabice | slabikách |
| 7. | slabikou | slabikami |
Příkladové věty
Než malé děti začnou číst plynule, učí se napřed jednotlivá slova spojovat po slabikách.
Umíš rozdělit tohle slovo na slabiky?
V první třídě jsme měli krásný slabikář.
Prosím tě, řekni mi to po slabikách a zřetelně, ať to napíšu správně.
Jako obecný základ pro dělení slov bereme slabiky.