Činní × činí

Pravopisnou chybou není ani jeden z nabízených výrazů, můžeme napsat činní i činí.

Nutno však rozlišovat různé významy slov i slovní druhy. Výraz činní je řazen mezi přídavná jména (3. osoba množného čísla) – činný ve smyslu aktivní, konající činnost. Ve slově činnost též vidíme zdvojená „n“, což je způsobeno odvozením slova.

Základem je slovo čin, ke kterému jsou dle významu připojovány přípony (čin + nost, čin + ný), základ tedy vždy končí na „n“, připojovaná část má „n“ v počátku).

Určitý tvar slovesa činí (3. osoba jednotného/ množného čísla) pochází od slovesa činit se, tedy opět vidíme spojitost se základem čin, není však připojována žádná přípona začínající na „n“. Sloveso činit (se) je významově nahraditelné například slovesem dělat, konat apod. V některých případech vystupuje též ve významu rovnat se (součet činí).

Příklady:

Oba moji rodiče jsou výdělečně činní.

Ty se dnes ale opravdu činíš.

Tvůj dluh v této restauraci již činí 2 500 Kč.