Dni × dny × dnové

V rámci této trojice neuděláme chybu, čeština uznává všechny tři tvary jako správné, lze tedy napsat: dni, dny i dnové.

Musíme si však dát velký pozor na zacházení s těmito tvary, např. shoda přísudku s podnětem může činit potíže, je třeba mít na paměti následující pravidla: Podstatné jméno den je samozřejmě neživotné (dle přirozeného rodu).

Jsou i specifické případy

I přesto, že tvar množného čísla může být zakončen na „i“ (dni), shoda přísudku s podmětem se řídí podle rodu mužského neživotného. Speciálním případem je tvar dnové. V dřívějším pravopise byla u neživotných podstatných jmen užívána koncovka –ové (např. dnové, hrobové, stavové apod.).

Dnes je však tato koncovka hodnocena jako archaická, případně knižní. Shoda přísudku s podmětem se řídí pravidly pro rod mužský životný (hrobové se otevírali, stavové protestovali apod.), protože zakončení –ové je označováno jako tzv. zživotňující koncovka.

Tvar dny je řídí tradičními pravidly o shodě, zde je shodná i grafická podoba zakončení podmětu a přísudku. Všechny tři tvary samozřejmě označují totéž – časový úsek 24 hodin.

Příklady:

Dny ubíhaly jako o závod.

Dni ubíhaly jako o závod.

Dnové ubíhali jako o závod.