Partitura × partytura
Partitura je notový zápis skladby pro více hlasů (komorní, orchestrální, sborové skladby, opery, …).
Tento zápis je v čitelném uspořádání, tóny, jež mají znít současně, jsou zapsány pod sebou a pro celkově snazší orientaci v celém notovém záznamu slouží taktové čáry.
Pravopis a etymologie
Český etymologický slovník nám ke slovu partitura podává následující výklad.
Slovo partitura pochází z italského partitura (notový zápis vícehlasé skladby) od partire (dělit) z latinského partīre, partīrī (dělit) od pars (část, strana).
Partitura byla přejata do českého jazyka a zachoval se její původní zápis. Jediný možný správný způsob psaní je tedy v podobě PARTITURA.
Dělení slova:
par-ti-tu-ra
Příbuzná slova:
partiturový, partiturní (přídavná jména), partiturka (podstatné jméno, zdrobnělina)
Skloňování
Partitura patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru žena.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | partitura | partitury |
| 2. | partitury | partitur |
| 3. | partituře | partiturám |
| 4. | partituru | partitury |
| 5. | partituro | partitury |
| 6. | partituře | partiturách |
| 7. | partiturou | partiturami |
Příkladové věty
Sbírky v muzeích i sbírky soukromníků obsahují spousty nedocenitelných skvostů, například dochované rukopisy partitur Wolfganga Amadea Mozarta.
Partitury byly na stojáncích, orchestr se připravil a na pokyn dirigenta začal hrát.
Partitury se poprvé objevily již v 16. století.
Petr si na svou partituru nechtě vylil nedopitý čaj.