Ambivalence × ambyvalence
Chápání něčeho, které není jednoznačné a je v něm patrná jistá dvojakost, protiklady a určitý vnitřní rozpor, označujeme jako ambivalenci.
Pojmem ambivalence taktéž označujeme stav, kdy k určité osobě chováme protichůdné citové postoje (sympatii a zároveň antipatii), jde o rozpolcenost v našich postojích i rozhodování.
Pravopis a etymologie
Český etymologický slovník nám ke slovu ambivalentní (ambivalence) podává následující výklad.
Slovo ambivalentní vytvořil švýcarský psychiatr E. Beuler, a to spojením ambi- (kolem, z obou stran) a valēns (mocný platný). Jedná se o slovo přejaté a počeštěné. Nejedná se o vyjmenované slovo, kam řadíme jen slova domácí a zdomácnělá. Po písmenu b se tak v tomto případě píše vždy měkké i. Správný zápis je pouze v podobě AMBIVALENCE.
Dělení slova:
am-bi-va-len-ce
Příbuzná slova:
ambivalentnost (podstatné jméno), ambivalentní (přídavné jméno)
Synonyma
Synonyma, kterými můžeme nahradit slovo ambivalence, jsou: dvojznačnost, víceznačnost, dvojakost.
Skloňování
Ambivalence patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru růže.
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | ambivalence | ambivalence |
| 2. | ambivalence | ambivalencí |
| 3. | ambivalenci | ambivalencím |
| 4. | ambivalenci | ambivalence |
| 5. | ambivalence | ambivalence |
| 6. | ambivalenci | ambivalencích |
| 7. | ambivalencí | ambivalencemi |
Příkladové věty
Jako příklad můžeme uvést časté vztahy mezi dcerou a matkou, kdy dospívající dívka svou matku miluje, ale současně nenávidí; tohle je ambivalence.
Také v oblasti umění je patrná ambivalence, kdy při pohledu na určitý obraz můžeme nalézt krásu v ošklivosti.