Romantismus v české a světové literatuře

Romantismus vzniká po Velké francouzské revoluci v roce 1789 z nespokojenosti a deziluze z vývoje společnosti. Bouří se a vymezuje vůči hlavnímu literárnímu proudu, jímž je klasicismus. Naděje v lepší společnost nepřichází ani po revoluci v Evropě v roce 1848, a tak se hrdiny romantismu stávají i lidé mimo společnost (u Máchy např. loupežník nebo cikáni, vrazi, rozervaní labilní hrdinové, jimž je lhostejné jejich okolí, a tak raději unikají do vlastního nitra, do přírody nebo na venkov). Romantismus vytváří hrdinu stojícího proti všem, což u něj většinou vede k pocitu osamělosti a odtrženosti od ostatních.

Neoficiální heslo:

„Nevěřte nikomu, komu je nad třicet.“

John Lennon

V literatuře se opět objevují národní hrdinové (i z vzdálenější minulosti – psanci, rebelové, loupežníci, kteří okrádají bohaté, ale pomáhají chudým, bojují za svůj národ atd.) – Ivanhoe, Robin Hood a další.

Romantismus klade důraz na city a fantazii. Častými tématy jsou láska – většinou nešťastná a nenaplněná, skepse, světabol a pocit neužitečnosti.

V umění se romantismus projevil i v hudbě nebo výtvarném umění. Mezi skladateli se k tomuto směru hlásili Franz Schubert, Gioacchino Rossini, Frédéric Chopin, Robert Schumann nebo Carl Maria von Weber.

Za jediného českého představitele je považován Karel Hynek Mácha, ve světové literatuře se romantismus rozvíjel zejména v Anglii a odtud doputoval i do Ruska, Německa, Polska a Francie. Jeho autory také vystopujeme v Americe.

Za neoficiální heslo romantismu bychom nyní mohli považovat výrok zpěváka Johna Lennona (který ale v té době ještě nežil): „Nevěřte nikomu, komu je nad třicet.“ Mnoho romantických autorů totiž zemřelo ve velmi mladém věku – Mácha v 26 letech po krátké nemoci, Puškin zemřel na následky postřelení v souboji ve věku 37 let, Lermontov byl zastřelen v souboji ve věku 26 let, lord Byron v 36 letech na následky nemoci atd.

ROMANTISMUS V ČESKÝCH ZEMÍCH

Romantismus se na území dnešních Čech začal objevovat v období národního obrození. Oproti jeho představitelům ale namísto optimistického zapálení pro budování národa přinesl jiný pohled na svět. Pocit osamění v nepřátelském světě, pochybnosti o sobě samém, uzavření do vlastního nitra a další podobná témata. I když se romantické nálady objevují i v dílech B. Němcové, K. J. Erbena, K. Sabiny a dalších, naším jediným „čistokrevným“ představitelem romantismu je Karel Hynek Mácha. Ten za svůj krátký život vytvořil opravdu originální dílo, z nějž na vrcholu stojí jeho báseň Máj.

Karel Hynek Mácha (1810-1836)

Básník a prozaik, představitel moderní české poezie, milovník kraje kolem dnešního Máchova jezera a nadšený cestovatel.

Mácha se narodil v Praze do poměrně chudé rodiny, která se často stěhovala. Vystudoval gymnázium a poté nastoupil na pražskou Filozofickou fakultu, a později také studoval práva. Učil se německy a latinsky, později také polsky. Navštěvoval přednášky Josefa Jungmanna a sám začal psát básně a pokoušel se i o napsání několika dramat. Sám také hrál v ochotnickém spolku.
Často cestoval – vydával se pěšky na dlouhé cesty po českých hradech, vystoupil i na Sněžku a při cestě do severní Itálie navštívil také Lublaň a Vídeň, odkud se vrátil zpět do Prahy. Mnoho navštívených míst Mácha sám kreslil, takže máme dochováno více než 100 jeho kreseb.

Z Máchova soukromí víme mnoho díky šifrovanému deníku, ve kterém mladý básník popisuje intimní detaily jeho vztahu s mladičkou Lori Šomkovou.

Mácha zemřel ve 26 letech na následky infekčního onemocnění, které si přivodil během hašení požáru, kdy asi požil závadnou vodu. Zanechal po sobě (ještě neprovdanou) Lori a malého synka, který se jim krátce předtím narodil. Smrt zastihla Máchu dva dny před plánovanou svatbou – 8.listopadu 1836.

Je zajímavé, že známe mnoho různých zobrazení mladého básníka, ale většina z nich nemusí být pravdivým vyobrazením jeho skutečné podoby. Obvykle bývá vykreslen jako mladý muž s vousy a delšími rozevlátými vlasy v cestovním plášti. Často se zmiňuje jeho podoba s Janem Křtitelem.

Mácha se inspiroval mj. dílem Williama Shakespeara, lorda Byrona, Waltera Scotta a J. W. Goetha.

Dílo:

Cikáni – 1835, jediný dokončený Máchův román, jehož protagonisty jsou kočovní cikáni, kteří se objeví v hospodě pod starým hradem, kde vyslechnou příběh o bývalé hospodské Angelině, která pocházela z Itálie…ve spletitém příběhu nechybí ani šílená žebračka, hradní pán a vražda ze žárlivosti.

Máj – 1836, lyricko-epická skladba – vrcholné dílo Máchovo i českého romantismu

Děj: vůdce loupežníků Vilém zabije svého konkurenta v lásce (neví ale, že je to jeho otec). Vilém je zajat a ve vězení myslí na svou milou Jarmilu a za svůj osud viní svého otce, který ho nemiloval. Vilémovo rozjímání o vině poslouchá žalářník, kterého je vězně líto. Vilém je poté odveden na popraviště, kde ho doprovází dav lidí. On se naposledy loučí se světem, svým krajem a májovou přírodou. Jarmila marně čeká na Viléma a když se dozví o jeho osudu, sama se připraví o život.
Na místo popravy po čase přichází poutník (sám Mácha), který prožívá bol, když vidí Vilémovy vybledlé kosti a lituje mladého života.

Máj má 4 zpěvy a 2 intermezza (mezihry), ve kterých promlouvají duchové.
Máj mj. zhudebnila hudební skupina WWW: https://www.youtube.com/watch?v=vq8LGQgzIN8

Ukázka z díla:

Kde za jezerem hora horu

v západní stíhá kraje,

tam – zdá se mu – si v temném boru

posledně dnes co dítko hraje.

Od svého otce v svět vyhnán,

v loupežnickém tam roste sboru.

Později vůdcem spolku zván,

dovede činy neslýchané,

všude jest jméno jeho znané,

každémuť: „Strašný lesů pán!“

Až poslez láska k růži svadlé

nejvejš roznítí pomstu jeho,

a poznav svůdce dívky padlé

zavraždí otce neznaného.

Protož jest u vězení dán;

a kolem má být odpraven

již zítra strašný lesů pán,

jak první z hor vyvstane den.

 

Teď na kamenný složen stůl

hlavu o ruce opírá,

polou sedě a kleče půl

v hloub myšlenek se zabírá;

po měsíce tváři jak mračna jdou,

zahalil vězeň v ně duši svou,

myšlenka myšlenkou umírá.

 

„Sok – otec můj! Vrah – jeho syn,

on svůdce dívky mojí! –

Neznámý mně. – Strašný můj čin

pronesl pomstu dvojí.

Proč rukou jeho vyvržen

stal jsem se hrůzou lesů?

Čí vinu příští pomstí den?

Čí vinou kletbu nesu?

Ne vinou svou! – V života sen

byl jsem já snad jen vyváben,

bych ztrestal jeho vinu?

A jestliže jsem vůli svou

nejednal tak, proč smrtí zlou

časně i věčně hynu? –

Časně i věčně? – věčně – čas –“

Hrůzou umírá vězně hlas

obražený od temných stěn;

hluboké noci němý stín

daleké kobky zajme klín,

a paměť vězně nový sen.

Marinka – 1834, povídka, která se opět odehrává během května a opěvuje mj. májovou přírodu, zejména ale popisuje vztah žebráka a jeho umírající dcery Marinky a básníka – vypravěče, který jí na žebrákovu žádost čte svoje verše. Když později Marinka zemře, její otec se ze žalu utopí.

Večer na Bezdězu – 1834, úvahy o životě člověka a strašidelný příběh o vypravěčově děsivé noci u zříceniny hradu Bezděz, kde potkává podivnou ženu s mrtvým děťátkem, která ho při otázce na nocleh pošle na hřbitov. Když to vypravěč zjistí, hledá dlouho hostinec, kde by přespal. Ráno se snaží podivnou ženu najít…

Křivoklad – 1834, jediná dokončená próza – povídka z chystaného cyklu Kat. Povídky měly být pojmenované po českých hradech. Námětem povídky Křivoklad je věznění krále Václava IV. a jeho útěk na Vyšehrad. Král je vězněn na Křivoklátě pouze s katem (proto název cyklu Kat). Máchovy postavy vycházejí z české historie, ale téma a otázky, které Mácha zpracovává mají romantický charakter. Postavy jsou vylíčeny se všemi lidskými vlastnostmi, nejsou redukovány pouze na jejich postavení. Důležité jsou jejich pohnutky a vliv, jaký na jejich jednání mají různé události.

Pouť krkonošská – 1833-34, povídka s prvky gotického strašidelného románu; životem zklamaný poutník se vypraví do Krkonoš a rozjímá nad smyslem života. Pod vrcholem Sněžky nalézá klášter s mnichy, kteří ožívají jen na jediný den v roce. Poutník se jich může ptát na různé otázky, pokud se ale mniši včas nevrátí do jedné ze síní kláštera, zemřou navždy. Poutník, který zestárne hrůzou a děsivými odpověďmi, které mu mniši pověděli, umírá.
Máchu inspirovaly k napsání jeho sny.

Na základě Pouti krkonošské je natočen dokumentární film Karla Čtveráčka z roku 2020: https://www.csfd.cz/film/852056-pout-krkonosska/prehled/

ROMANTISMUS VE SVĚTOVÉ LITERATUŘE

Romantická literární díla bývají často ovlivněna národními mýty, příběhy jejich hrdinů a slavnými obdobími národů – v anglické literatuře to často bývá doba vlády krále Richarda Lví srdce, obecně je to často středověk.

S romantismem souvisí také vznik tzv. gotického románu, který má často temný příběh, vystupují v něm nadpřirozené nebo nepřirozené bytosti, děj se odehrává na mystických místech – hrady, kláštery, nepříliš známé země apod. Oproti romantickým dílům je ale gotický román spíše dobrodružný, hororový, a tedy epický. Nezabývá se tolik osobností jeho hrdiny, ale staví na atmosféře strachu a tajemství. Za gotický román považujeme např. Frankensteina. Prvky gotického románu najdeme v díle E. A. Poea. Nejvíce se tato forma románu rozvíjí později, za vlády královny Viktorie („viktoriánská Anglie“).

ANGLIE & SKOTSKO

George Gordon Byron (1788-1824)

Anglický básník (známý také jen jako lord Byron), autor moderních eposů – tzv. byronských povídek. Proslul nevázaným intimním životem, byl obviněn z incestu a sodomie (homosexuálního styku), měl velké dluhy a angažoval se v politickém životě – podporoval Řeky ve válce o nezávislost (ve válce s Turky) i italské revolucionáře. Hodně cestoval a část života byl vegetarián.
Byron se přátelil mj. se spisovateli Mary Shelleyovou a Johnem Polidorim, se kterými si krátili čas psaním strašidelných povídek – Shelleyová tu napsala svou první verzi Frankensteina, Polidoriho inspiroval Byron k vytvoření postavy Vampýra ve své stejnojmenné povídce – a to pak pro změnu inspirovala Brama Stokera, který stvořil román v dopisech Dracula. Protože přátelé spolu trávili čas ve Švýcarsku, mnohá díla z tohoto období se odehrávají právě tady (např. Manfréd, Vězeň chillonský – o mladých vězních čekajících na popravu – jedna z inspirací pro Máchu k napsání Máje).

Dílo:

Childe Haroldova pouť – moderní epos o 4 zpěvech inspirovaný Byronovou cestou z Anglie přes Portugalsko do Řecka, Albánie a Turecka. Hlavním hrdinou je mladý anglický šlechtic Childe Harold (se kterým se Byron ztotožňuje), který je znechucený poměry ve své vlasti a který se snaží uniknout ze svého pohodlného, ale prázdného a neužitečného života. Jeho pouť je ztělesněním vzdoru a protestem proti nesvobodě jedince, který je společností korigován a utlačován.
V lyricko-epickém díle reflektuje různé historické a společenské události, navštěvuje místa, která ovlivňovala evropskou kulturu a popisuje i další místa, která během pouti navštívil. Tento popis doplňuje o vlastní úvahy.
Childe Harold je typickým byronovským hrdinou, jakého pak Byron v různých obměnách popisuje i v dalších svých dílech (Korzár, Džaur, Manfred). Vlastnosti tohoto byronského hrdiny si pak přebírají do svých děl i další romantičtí autoři – Bronteová, Hugo, Dumas a další.

Byronský hrdina se v mnohém podobá romantickému typu zbytečného člověka, který je znám z ruské literatury tohoto období – Evžen Oněgin, Oblomov, Pečorin (Hrdinové naší doby).

Don Juan – veršovaný román, epos, který ale zůstal nedokončen

Walter Scott (1771-1832)

Skotský básník, spisovatel a sběratel skotských národních balad. Zakladatel anglického historického románu a přední představitel romantismu. Byl přítelem lorda Byrona, jehož tvorba ho velmi ovlivnila. Obsahem Scottova díla je především líčení významných historických událostí a příběhů jejich hrdinů (Ivanhoe, Rob Roy) a události, které se odehrávaly ve skotském středověku (Talisman – o třetí křížové výpravě, kterou vedl král Richard Lví srdce).

Dílo:

Poezie – nejvýznamnější básní je poéma Jezerní paní (panna), v níž se král zamiluje do skotské dívky ze znepřáteleného kmene

Próza:

Rob Roy – historický román o skotském národním hrdinovi – vůdci horalů, který v 18. století bojoval proti anglické armádě

Rob Roy (1995) v hlavní roli s Liamem Neesonem: https://www.csfd.cz/film/13498-rob-roy

Ivanhoe – historický román se odehrává v Anglii 12. století na konci vlády krále Richarda Lví srdce po jeh návratu ze třetí křížové výpravy. Hlavním hrdinou je rytíř Wilfred z Ivanhoe. V příběhu se také objevuje postava Robina Hooda. Román byl několikrát zfilmován a byla podle něj napsána také opera.

Nevěsta z Lammermooru – povídka, podle níž vznikla opera Lucie z Lammermooru (G. Donizetti)
Určitě budete znát tuto árii, která zazněla ve sci-fi Pátý element: https://www.youtube.com/watch?v=XnTE2h0ZY74

Sestry Brontëovy

Talentované sestry Emily, Anne a Charlotte pocházely z umělecky aktivní rodiny. Měly ještě bratra, Branwella, který byl malířem. Všichni sourozenci měli mimořádný talent, bohužel – všichni zemřeli velmi mladí. Každá ze sester ale po sobě zanechala významné dílo – Charlotte napsala román s romantickými prvky Jana Eyrová, Emily ryze romantické dílo – román Na Větrné hůrce. Anne předběhla svou dobu – její dílo je spíše feministické. Společně vydaly sbírku básní. Všechny ale musely publikovat pod mužským pseudonymem.

Charlotte Brontëová (1816-1855)

Dílo:

Jana Eyrová – autobiografický román o mladé dívce – sirotkovi, která vyrůstá v rodině u své tety, kde je vystavena šikaně a týrání. Proto je poslána do dívčí školy, kde ale její trápení jen pokračuje. Její jediná kamarádka Helena a mnoho dalších spolužaček musejí snášet hrozné poměry ve škole i nemoci. Později Helena právě na následky onemocnění umírá. Janě se podaří zlé časy přestát a podá si inzerát na práci. Stává se vychovatelkou mladé dámy a zamiluje se po svého pána Rochestra. Ten jí vyzná lásku a požádá ji o ruku. V den svatby se ale prozradí, že je Rochester už 15 let ženatý, jeho manželka je šílená a on ji drží pod zámkem na půdě svého domu. Potom, co Jana po tomto odhalení uprchne, se v domě stane tragédie…

Zbytek si určitě přečtěte, abyste věděli, jak to celé dopadlo. Román má velice ponurou atmosféru a není v něm nouze o strašidelné pasáže. Autorka v něm propojuje romantické motivy s motivy gotického románu i prvky realismu.
Román byl ve své době přijat velice kladně a dodnes je jedním z nejvýznamnějších děl anglické literatury.

Emily Brontëová (1818-1848)

Dílo:

Na Větrné hůrce (někdy je dílo přeloženo jako Bouřlivé výšiny) – romantický román, který se odehrává na vřesovištích, sleduje dva rody a jejich osudy po dobu několika desítek let. Hlavními hrdiny jsou dívka Catherine (Kateřina) a její adoptivní bratr (nalezený sirotek) a později její životní láska Heatcliff. Jejich příběh vypráví služebná a chůva Nelly.
Rozvíjející milostný vztah dospívající Cathy a Heatcliffa, kteří spolu s celou rodinou žijí na usedlosti na Větrné hůrce, přetne smrt otce a poté setkání Cathy s Edgarem Lintonem – jejím budoucím manželem. Heatcliff prchá a když se po letech vrací – bohatý a vážený, znovu vyhledá Cathy a dělá vše proto, aby ji znovu získal.

Heatcliff je typickým romantickým hrdinou – má citlivé i „ďábelské“ temné stránky. Jeho láska ke Catherine je stejně silná, jako dokáže být jeho nenávist, zloba a pohrdání.

Na motivy románu bylo natočeno několik filmů. Podívejte se na tento s Ralphem Fiennesem v hlavní roli: https://www.csfd.cz/film/12548-bourlive-vysiny

NĚMECKO

Na přelomu 18. a 19. století vzniká v Německu tzv. poezie modrého květu. Modrý květ – Blaue Blume je symbolem smyslu života. Poprvé se objevuje v díle básníka Novalise.

Novalis (1772-1801)

Heinrich z Ofterdingenu (někdy vydáván pod názvem Modrý květ) – nedokončený román, v němž středověký potulný básník hledá modrý květ, jehož hledání je pro něj smyslem života. Vzhledem k filozofickému zaměření je román psán formou úvah.

Hymny noci – sbírka básní – buď ve verších nebo rytmizovaných; obsahuje básně o ztracené lásce (básníkova vyvolená zemřela 2 roky po zásnubách ve věku 15 let), oslavují Pannu Marii nebo jsou o touze po smrti. Básník tu používá kontrasty dne a noci/života a smrti.

Bratři Grimmové (Wilhelm a Jakob)

Sběratelé lidové poezie, pohádek, písní a legend. Autoři mnoha pohádek.
Jacob byl také významný jazykovědec, oba bratři se považují za zakladatele folkloristiky.
Osobně se znali např. s Karlem Jaromírem Erbenem.

Jejich pohádky obsahují mj. motivy mluvících zvířat, morální poučení a souboj dobra se zlem.

Nejznámějšími pohádkami jsou: Sněhurka, Červená Karkulka, Šípková Růženka, O Jeníčkovi a Mařence Brémští muzikanti, Popelka a další.

Heinrich Heine (1797-1856)

Dílo:

Třicet tři básní – sbírka básní vč. jeho nejslavnější básně Loreley (víla, která sedí na skále Loreley nad řekou Rýn, láká jako Siréna svým zpěvem lodníky, kteří jedou za jejím zpěvem a spějí do záhuby)

Ukázka z básně:

Na úpatí obzoru krásná dívka sedí,

u jejích nohou hasne svět,

zlatisté vlasy, z očí hvězdy hledí –

co více si přát naposled …

Večerní roj létavic jí zlato vlasů česá

a její píseň má vždy krásný, jemný tón

Ta píseň, jež se usmívá, raduje a plesá,

ta píseň má v předznamenání skon.

Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (Mladistvý smutek, Návrat domů, Lyrické intermezzo, Z cesty Harcem a Severní moře)

Napsal také mnoho cestopisů, publikoval články a eseje. Pro svůj židovský původ nebyl v Německu ve své době příliš oblíben, v době nacismu byl dokonce zakázán. Byl představitel literárního hnutí Mladé Německo, které hlásalo svobodu slova, emancipaci žen a boj proti církevním dogmatům. Obdivoval francouzskou revoluci, Napoleona i Karla Marxe.

FRANCIE

Francois René de Chateaubriand (1768-1848)

Prozaik, kritik, diplomat (ministr zahraničí a vyslanec) a historik, příznivce křesťanství a odpůrce Velké francouzské revoluce. Po emigraci do Anglie píše díla o potřebě návratu člověka k přírodě.

Dílo:

Atala aneb Láska indiánské dvojice v pustinách (Láska dvou divochů na poušti) – novela, která líčí střet kultur (původní indiánské kmeny vs. bílí evropští kolonizátoři) na vztahu indiánského chlapce a křesťanské dívky Ataly. Příběh se odehrává v americké Luisianě. Novela je inspirovaná autorovou několikaměsíční cestou po Americe. Novelu v českých zemích přeložil Josef Jungmann krátce po jejím vydání.

René – novela s autobiografickými rysy, jehož hlavní hrdina je zahleděný do vlastního smutku, má poměr s vlastní sestrou a svým chování vzbuzuje u svého okolí velké emoce („rozervaný“ hrdina). René je volným pokračování Ataly.

George Sandová (1804-1876)

Psala pod mužským pseudonymem George Sand (chodila také často v mužském oblečení) – v českém prostředí ji ale uvádíme jako George Sandovou. Vlastním jménem byla Amantine Aurore Lucile Dupin de Francueil. Psala především milostnou prózu, ve které prosazovala právo žen na rovné postavení žen a jejich vlastní citový život. Ve svém díle také – velmi idealizovaně – popisuje život na vesnici.

Je autorkou mnoha románů a velmi ovlivnila dílo Boženy Němcové a Karolíny Světlé.

Viktor Hugo (1802-1885)

Dílo:

Chrám Matky Boží v Paříži – součást trilogie (Dělníci moře, Bídníci – někdy vydávaní jako Ubožáci); román z Paříže 15. století. Dějištěm příběhu je Paříž a především katedrála Notre Dame (z části zničena velkým požárem v roce 2019).

Příběh cikánské tanečnice Esmeraldy, která se zamiluje do krásného, ale přelétavého gardisty Phoeba. Protože se ale Esmeralda líbí i zákeřnému páterovi Frollovi, Frollo nechá Esmeraldu unést do Chrámu chromým zvoníkem Quasimodem. Během pokusu o únos se zvoník střetne s Phoebem, je zatčen a odsouzen k trestu na pranýři. Jediná, kdo se ho zastane, je Esmeralda, která mu dá napít vody.

Zbytek už se můžete dočíst, protože na Esmeraldu i Quasimoda ještě čeká mnoho nástrah, případně se podívejte na některý z filmů. Animovaný film na motivy románu ztvárnilo také studio Disney.

Filmy hledejte převážně pod názvem Zvoník o Matky Boží.

Bídníci (Ubožáci) – román o osudech Jeana Valjeana, který byl pro krádež chleba odsouzen k 5 letům galejí (nucených prací). Po mnoha pokusech o útěk tu ale stráví téměř 20 let. Po svém propuštění Valjean opět krade – v rezidenci biskupa sebere stříbrné příbory a svícny. Když je dopaden, biskup před policií řekne, že mu vše daroval. Toto gesto změní Valjeanovi život. Stane se poctivým a váženým podnikatelem a podporuje chudé. Za zády má ale pořád policejního prefekta Javerta, který v něm pozná vězně z galejí.

Román se odehrává během dlouhého období, díky čemuž se mu daří zobrazovat i pro Francii zásadní události, které se odehrály během 19. století (bitva u Waterloo nebo povstání v Paříži 1832). Popisuje také galeje a poměry ve společnosti. Kritizuje moc policie, církve a další.

Na motivy románu byl mj. napsán velice úspěšný muzikál (uváděno někdy i pod originálním názvem Les Misérables). Písně z českého uvedení muzikálu (1992) najdete na youtube.

Legenda věků – třídílný básnický cyklus

Stendhal (1783-1842)

Psychologické romány, které kombinují prvky romantismu a realismu.

Dílo:

Červený a černý (barvy tu symbolizují armádu v. církev) – příběh Juliana Sorela, mladíka, který se snaží uspět ve světě a společnosti – i nečestnými prostředky (přetvářka, pokrytectví, vztah s vdanou ženou).

Kartouza parmská – román, který se odehrává v Itálii a na bojišti Waterloo, hlavní hrdinou je mladý šlechtic, jež čelí různým intrikám, kvůli nimž se probíjí různými městy, sídli, bojišti, kláštery, ale také se dostává do vztahů s různými ženami. Stendhal tu opět velmi kritizuje poměry ve společnosti, a používá ve velké míře také ironii, což je příznačné pro období romantismu.

Ironie – úmyslné a průhledné vyjádření protikladem, výsměch.

Alfred de Musset (1810-1857)

Dílo:

Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými prvky, ve kterém se Musset zpovídá i ze své lásky ke spisovatelce G. Sandové (viz výše).

Se srdcem divno hrát – drama

ITÁLIE

Giacomo Leopardi – Zpěvy

Alessandro Manzoni – román Snoubenci

USA

Edgar Allan Poe (1809-1849)

Autor fantastických a mystických příběhů, hororových povídek a poezie, výborný vypravěč, který dokázal vytvářet propracované charaktery svých postav. Je považován za zakladatele detektivního žánru. Celý život bojoval s pocity nedostatečnosti a nedoceněnosti, žil v bídě, byl závislý na hazardu, drogách i alkoholu. Jeho manželka (kterou si vzal jako třináctiletou) zemřela velice mladá – ve 24 letech. Jeho dílo mělo obrovský vliv na pozdější autory – např. Arthura Conana Doyla (autor Sherlocka Holmese), Julia Verna, Fjodora Dostojevského i Raye Bradburyho. Jeho dílo je často uváděno v divadle, zfilmováno nebo zpracováno do podoby komiksu.

Dílo:

Havran – nejznámější báseň. Hlavní postavou je muž, jemuž zemřela jeho milá. On se k ní vrací čtením mystických knih. O půlnoci ho vyruší šramot – do pokoje mu vlétne Havran (v původní Poeově básni to byl krkavec). Muž mu klade různé otázky, havran ale odpovídá vždy stejně: Nevermore (v českém překladu nikdy víc – nebo víckrát ne). I přes mužovu snahu havrana vyhnat, zůstává pták na svém místě a muž pochopí, že už ho ze své duše nikdy nevyžene. Báseň má množství cizích, ale i českých překladů, které různě pracují nejen s refrénem „Nevermore“, ale i s dalšími momenty. Pprvé byl do češtiny přeložen v roce 1869 a do současnosti existuje více než desítka překadů (z toho osm z nich vzniklo od roku 1992).

Ukázka z překladu Jaroslava Vrchlického (vyd. 1891):

Ebenový pták ten v zjevu

obřadném tak, v přísném hněvu

do úsměvu trochu zjasnil

moji truchlou, smutnou líc.

„Ač máš chochol ostříhaný,“

děl jsem, „nejsi sketa planý,

stará šelmo z Noci brány

břehem jejím těkajíc,

rci své panské jméno v Pekle

břehy Pluta těkajíc!“

 Na to Havran: „Nikdy víc!“

S žasem na toho zřím ptáka,

nemehlo, jak jasně kdáká,

ač z té jeho odpovědi

nemohl jsem si vybrat nic.

—

Však to dlužno uvážiti,

zřídka se to stane v žití,

ptáka že je možno zříti,

 

jenž by sletěl z okenic,

ptáka nebo zvíře, které

na sochu si sedajíc

zvalo by se: ‚Nikdy víc!‘

Celé znění básně najdete na stránkách Městské knihovny v Praze: https://web2.mlp.cz/koweb/00/03/92/94/91/havran_a_jine_basne.pdf

Povídky:

• Vraždy v ulici Morgue
• Zánik domu Usherů
• Maska červené smrti
• Jáma a kyvadlo
• Zlatý brouk
• Černý kocour

V Národním divadle Praha můžete vidět inscenaci Poe na motivy Poeova života a díla (premiéra v roce 2022).

Henry Wadsworth Longfellow – Píseň o Hiawathovi (epos inspirovaný indiánskými pověstmi)

RUSKO

Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)

Básník, prozaik a dramatik, autor pohádek. Pocházel ze zámožné šlechtické rodiny a dostalo se mu proto výborného vzdělání. Na počátku jeho kariéry (1820) ale napsal báseň Óda na svobodu, která se příčila tehdejší mucarovi a ten proto poslal Puškina do vyhnanství (Kavkaz, Krym, Moldávie). Puškin se stal zednářem, později se stejně jako Byron stal členem hnutí za svobodné Řecko. Po návratu do Ruska (Oděsa – dnešní Ukrajina) se opět dostal do střetus vládou a hrozila mu poprava. Byl ale carem omilostněn, ale byl stále v hledáčku a jeho dílo bylo pod přísnou kontrolou.
Puškin byl hazardní hráč, často se také dostával do potyček a díky tomu do soubojů. Na následky jednoho z nich ve věku 38 let zemřel (smrt Puškina zvěčnil v Lermontov v elegii Smrt básníka)

Puškin se znal s polským básníkem Adamem Mickiewiczem, podporoval v tvorbě spisovatele Nikolaje Vasiljeviče Gogola.

Dílo:

Ruslan a Ludmila – poema (pohádkový námět z ruského středověku – láska bohatýra Ruslana a dcery knížete Ludmily)

Kavkazský zajatec – poema o zajatci a dívce, která ho i přes zákaz zachrání

Evžen Oněgin – román ve verších; hlavní hrdina – Oněgin – znuděný rozmařilým životem odjíždí na venkov převzít sídlo po zesnulém strýci; tady se seznámí s mladým básníkem Lenským a rodinou s dvěma dcerami – Olgou a Taťánou, která se do něj velmi zamiluje. Svou lásku mu vyjeví v dopise, on ji ale necitlivě odmítne. Později odjíždí a s Taťánou se setkává po letech…

Dopisy, které si napíší Taťána a Oněgin, jsou doslova srdcervoucí. Zde je dopis mladé Taťány:

TAŤÁNIN DOPIS ONĚGINOVI

„Já píši vám — co mohu více?

Co ještě mohu dodati?

Teď vím, že máte právo sice

mne pohrdáním trestati,

leč ještě věřím, nešťastnice,

že mne váš milosrdný soud

nemůže přece zavrhnout.

Já nejdřív mlčeti jsem chtěla;

a věřte: nebyl byste znal

nikdy můj ostýchavý žal,

kdybych jen stín naděje měla,

že třeba jednou za týden

vás u nás na vsi uzřím jen,

abych vám slůvko mohla říci

a v duchu vaši tvář a hlas,

než znovu navštívíte nás,

dnem nocí abych mohla stříci…

Však řekli, že jste samotář.

Že na vsi nudíte se, víme.

A my… z nás věru nejde zář,

třebaže ze srdce vás ctíme.

Proč jenom, proč jste přišel k nám?

Já v žalu opuštěné vsi té

bych neznala vás, jak vás znám,

ba ani žal, jejž pochopíte.

Mé zármutky, v tmách duše skryté,

by smířil čas, pak (kdož to ví?)

bych zadala se mužovi

a byla mu i věrnou ženou

i ctnostnou matkou usmířenou.

Jiného…? Ne již. V světě ráda

nikoho nemohu mít já.

Tak si to Prozřetelnost žádá…

Tak chtějí nebesa: jsem tvá.

Můj celý život mi tě slíbil,

tys musel, musel přijíti.

Tys ten, jenž Bohem seslán mi byl

až do hrobu mě chrániti…

Byls vidinou mých nočních snění,

už drahý mi, když nezřený,

tvůj zrak mě mučil plameny,

tvůj hlas zněl v touhy rozeznění

— a nebyl to jen sen — jak zvon!

Jen vstoupil jsi, už jsem tě znala,

a strnula jsem, tvář mi vzplála,

hlas nitra řekl mi: Toť on!

Och ano… Já tě slýchávala,

tys tiše se mnou rozmlouval,

když chudákům jsem pomáhala, i když jsem v prosbách klekávala

za zmatené své duše žal.

Zda tys to, přízraku můj milý,

se do světnice v oné chvíli

průzračnou nocí nesnesl,

nepostál tiše nad pelestí?

A slova naděje a štěstí

zdas v útěchu mi nehlesl?

Kdo jsi? Můj anděl ochranitel?

Či úskočný můj pokušitel?

Viď, zbavíš mě mých zmatků těch!

Snad je to klam, jenž svými stíny

v mou nezkušenou duši leh!

A mně je souzen osud jiný…

Děj se co děj! Já osud svůj

dnes do rukou tvých svěřuji ti.

Modlím se k tobě. Při mně stůj,

mé slzy v dlaně tvé se řítí…

A uvaž: já zde sama jsem

,

a nikdo mi tu rady nedá.

A musím zahynouti, běda,

i se svým němým úžasem.

I čekám tě. Přijď, vytoužený.

Buď lásku najevo mi dej,

či těžké sny mé zpřetrhej,

ať stihne mě trest zasloužený!

I končím! Hrůzno mi číst psaní…

Já studem, strachy umírám…

Však vím, že vaše čest mě chrání,

a směle svěřuji se vám…“

Jak to dopadne, si můžete přečíst nebo se podívat na některé filmové zpracování. Např. https://www.csfd.cz/film/12543-onegin

Existuje také mnoho divadelních adaptací.

Povídky: Piková dáma, Kapitánská dcerka, Cesta z Moskvy do Petrohradu a mnoho dalších

Boris Godunov – drama; historická tragédie z doby vlády cara Borise Godunova (téma moci); také můžete znát jako operu M. P. Musogorského

Pohádky – mj. Pohádka o rybáři a rybce, Pohádka o popovi a jeho dělníku Baldovi atd.

Poema – též básnická nebo byronská povídka, lyricko-epická veršovaná skladba – s převahou lyriky (mj. Máj, Childe Haroldova pouť, Démon, Romance pro křídlovku atd.)

Michail Jurjevič Lermontov (1798-1855)

Básník, prozaik a dramatik, který prožil část života na Kavkazu (což v něm mj. zanechalo sympatie k místním lidem bojujícím za zachování nezávislosti své země). Dětství, které básník prostonal, špatné vztahy v rodině a neúspěch u žen se výrazně odrážejí v jeho díle.  Nejprve studoval na univerzitě, poté se dal k armádě, kde psal pro pobavení tzv. burlesky – zábavné, ale obscénní básně. Publikovat začal v období, kdy Puškin zemřel, a dostalo se mu velkého uznání. V jedné své básni se ale opřel do carského dvora a byl za trest převelen na Kavkaz, kde bojoval v první linii. Za hrdinství dostal možnost vrátit se na dovolenou do Petrohradu. Po návratu zpět se dostal do potyčky s bývalým spolužákem a poté byl v souboji s ním zabit.

Dílo:

Maškaráda – drama o domnělé nevěře, ve které ztráta náramku na karnevalu (maškarádě) způsobí podezření a žárlivost a způsobí smrt nevinné manželky. Maškaráda je napsána jako tragédie ve verších.

Smrt básníka – elegie o Puškinovi.

Hrdina naší doby – román, jehož hlavní hrdina Pečorin je prototypem tzv. zbytečného člověka. Román je rozdělen do pěti částí, které spojuje právě postava Pečorina.

Démon – lyricko-epická báseň, ve které se Démon zavržený bohem zamiluje do pozemské dívky Tamary.

POLSKO

Adam Mickiewicz (1798-1855)

Pan Tadeáš – epos o dvou znepřátelených zemanských rodech.

Konrad Wallenrod – básnická povídka s národní tematikou.

MAĎARSKO

Sándror Petöfi – vlastenecká, lyrická, revoluční a milostná poezie