Renesance a humanismus ve světové literatuře
Umělecký směr nazývaný jako renesance se začal rozvíjet v Itálii na počátku 14. století a odtud se postupně šířil do Evropy.
Označení renesance pochází z francouzského slova la renaissance = znovuzrození a odkazuje k návratu k antické kultuře a k člověku a pozemskému životu (namísto středověkého zaměření na „věci boží“ – duchovní).
Renesance je ovlivněna touhou po poznání a novými objevy – vliv na nové poznatky má rozvoj vzdělanosti, zámořské plavby, rozvoj věd – zejména astronomie fyziky a přírodních věd.
Jedním ze znaků renesance je všestrannost umělců – nejznámějším z nich je Leonardo da Vinci, který se věnoval malířství, sochařství, hudbě, přírodním vědám a byl stavitelem a vynálezcem.
Dnes používáme pro lidi, kteří mají podobný rozsah, označení renesanční člověk.
Renesance je časové období a umělecký směr, humanismus zrcadlí renesanční hodnoty – je to myšlenkový směr, který promítají autoři do své tvorby.
Období renesance trvá do počátku 17. století, kdy ho střídá baroko.
LITERATURA ITÁLIE
Na přelomu 13. a 14. století se v Itálii začíná formovat nový životní styl. Bohatí měšťané i umělci začínají svou pozornost upírat k člověku – zajímají se o světský život, obdivují vzdělanost a vědění, sochaři a malíři zobrazují lidské tělo v jeho ideálních proporcích, literatura navazuje na antické autory a inspiruje se jejich náměty. Proti kultu víry se prosazuje kult rozumu a vzniká mnoho zajímavých myšlenek a vynálezů. Literární díla tohoto období jsou stále živá a často se na ně odkazuje i v současnosti.
Itálie je v této době rozdělena na městské státy – jedním z nejzásadnějších je Florencie, odkud pochází mnoho autorů této doby.
Dante Alighieri (1265-1321)
Božská komedie (dříve jen Komedie)
Veršovaný duchovní epos rozdělený na tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Hlavním hrdinou je sám autor. Jeho průvodci jsou antický básník Vergilius (symbol vědění) a jeho milenka Beatrice (symbol dokonalosti, krásy a lásky; autorova – již mrtvá – láska z dětství).
Dante prochází Peklem, Očistcem a Rájem, aby se znovu setkal s Beatrice.
Giovanni Boccaccio (1313-1375)
Dekameron – soubor 100 povídek/novel, které si vypráví 10 mladých lidí během desetidenní cesty z Florencie, odkud utíkají před morem.
Novely slouží k pobavení, jsou často humorné, milostné, satirické – jejich tématy jsou nevěra, láska, kritika mravů, kritika duchovních, měšťanů atd.
Film Dekameron zfilmoval v roce 1971 italský režisér Pier Paolo Pasolini: https://www.csfd.cz/film/7132-dekameron/prehled/
Francesco Petrarca (1304-1374)
Sonety Lauře – milostné verše věnované jedné ženě; reflektují konkrétní milostné prožitky – radost, zklamání, štěstí
Sonet – veršovaná lyrická skladba o 14 verších
Niccolò Machiavelli (1469-1527)
Spisovatel, diplomat, politik. Byl kancléřem florentské republiky. Po roku 1513 byl mučen rodinou Medicejských, kteří se dostali k moci ve Florencii. Poté byl uvržen do vyhnanství, ale v roce 1520 dostal milost a stal se oficiálním dějepiscem Medicejských.
Ve svém nejznámějším díle Vladař (1532) formuloval politicko-mocenský ideál a prostředky k vytvoření silného, jednotného státu v čele s osvíceným vladařem.
Je autorem historických a vojenských spisů, komedie Mandragora a dalších.
LITERATURA FRANCIE
Francois Villon (1429 nebo 1431 – 1463 nebo později)
Nejvýraznějším z francouzských literátů období renesance, moderní básník, tulák, bohém a velice problematický člověk – ovšem s mimořádným nadáním. Mj. vystudoval na francouzské Sorbonně, kde se stal dokonce mistrem (v současnosti bychom řekli magistrem). Namísto kariéry na univerzitě ale zvolil život na okraji společnosti, byl členem protistátního spolku, byl mnohokrát souzen. Nakonec byl odsouzen za vraždu kněze k smrti oběšením. Tomu se nakonec vyhnul – trest byl změněn na vyhnanství.
Básně Malý testament a Velký testament složil ve vězení, když čekal na rozsudek. Jsou obrazem jeho vlastního bídného života, ale i kritikou společnosti. Na jedné straně popisují touhu po životě, jsou vtipné, dokonce radostné. Na straně druhé ale jsou ale kousavé, satirické, pohrdavé a zesměšňující.
Jsou psány formou tzv. villonské balady – mají přesný počet strof a veršů. Tato forma měla vliv na mnoho dalších básníků a dramatiků včetně J. Vrchlického, V. Nezvala nebo Voskovce a Wericha.
Villon bývá považován za 1. prokletého básníka.
Čtyřverší napsané při čekání na smrt ve vězení:
Františku, už tě nepotěší,
že Francouz jsi a ze vsi zdejší;
teď na krk oprátku ti věší;
ať pozná hlava, oč je zadek těžší.
Poslechni si Villonovy verše namluvené od písničkáře Karla Kryla: https://www.youtube.com/watch?v=8iBGgDWx7Uc
Francois Rabelais (1494-1553)
Satirik a kritik špatných lidských vlastností, který se ve svém díle vysmívá a s nadsázkou popisuje lidskou hloupost, zpátečnické středověké myšlení a prosazuje renesanční ideály.
Gargantua a Pantagruel – čtyřdílný satirický román o obrech – otci a synovi
Mimo vtipných příhod, které Rabelais mistrně vypráví, obsahuje i filozofická zamyšlení.
Pierre de Rosand – milostná poezie
Michel de Montaigne – tvůrce eseje
Esej = úvaha, stať o filozofických, vědeckých nebo uměleckých otázkách, která se mimo faktického podání snaží o uměleckou formu
LITERATURA NĚMECKA
Martin Luther (1483-1546)
Teolog, kazatel a reformátor – zakladatel luteránství (základy evangelické církve). Mnoho jeho knih bylo zakázáno katolickou církví, byl exkomunikován z církve a jeho spisy byly páleny.
Luther byl také v kontaktu s českou Jednotou bratrskou.
Přeložil Bibli do němčiny. Psal náboženské spisy.
LITERATURA ŠPANĚLSKA
V 16. – 17. století bylo Španělsko jednou z největších známých velmocí a státem s nejvíce koloniemi. Významný podíl na tom měla lodní doprava – díky výhodné pozici Španělska a dlouhé historii mořeplavby. Zároveň má španělská renesance vlastní umělecký ráz (Velázquez, Murillo, El Greco, Lope de Vega a Calderon). Literatura je v této době na mimořádné úrovni.
Lope de Vega (1562 – 1635)
Drama Ovčí pramen (dle jména vesnice Fuente Ovejuna); komtur (něco jako starosta) – tyran je zabit za své provinění – násilí na mladé ženě a mnohých dalších špatnostech, vesnice se proti němu vzbouří a komtur je zabit. Při vyšetřování se lidé z vesnice semknou a odmítají odhalit tyranova vraha.
Děj se opírá o skutečné události z období selských povstání ve Španělsku kolem r. 1476.
Tirso de Molina (1584 – 1648)
Žák Lope de Vegy, dramatik. Do literatury poprvé uvádí postavu svůdce Dona Juana – v roce 1630 vydává drama Sevillský svůdce a kamenný most, ve kterém mj. Don Juan pozve k večeři kamennou sochu.
Miguel de Cervantes (1547-1616)
Cervantes byl třetím dítětem chudého šlechtice a lékaře, dostal základní vzdělání na jezuitské škole a poté studoval na škole veřejné, kde měl výborného učitele, díky kterému mohl vydat také některé své básně. Žil v Římě, stal se vojákem a v jedné bitvě dokonce přišel o levou ruku. Byl také zajat piráty a držen v zajetí, po pokusu o útěk byl ve vězení. Byl i exkomunikován a opět vězněn – tentokrát pro podvod (byl výběrčím daní). Ve vězení zřejmě napsal první část románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha (rytířský román), druhou část románu vydal později v Madridu, kde krátce poté zemřel. Posmrtně byl vydán jeho román Persiles a Sigismunda.
Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha
Chudý venkovský rytíř a velký čtenář rytířských románů don Quijote touží po rytířském životě, nápravě špatností, odvaze a šlechetnosti. Jeho společníkem je mu přízemní zbrojnoš Sancho Panza – praktický venkovan a milovník dobrého jídla.
Snílek don Quijot se zahledí do rytířského světa, který poznal v knihách, proto se rozhodne, že obnoví slávu zašlého světa rytířů, a tak se sám stane potulným rytířem a vyrazí do světa na svém starém koni Rosinantě. Dámou jeho srdce se stane venkovská dívka, jíž dá jméno Dulcinea. Okolí má sice o záměrech a duševním zdraví dona Quijota pochybnosti, nedokáží ho ale udržet doma, a on tak stále vyjíždí na další výpravy.
Nejznámější scénou z románu je zřejmě boj dona Quijota s větrnými mlýny.
Pokud dnes mluvíme o tom, že je něco boj s větrnými mlýny, pak tím myslíme předem prohraný boj.
Román o donu Quijotovi je asi nejzásadnějším španělským literárním dílem tohoto období. Je v podstatě o sporu mezi skutečností a iluzí.
LITERATURA NIZOZEMÍ
Erasmus Rotterdamský (1466-1536)
Holandský myslitel, člen řádu augustiniánů. Byl přívržencem náboženské tolerance. Často cestoval.
O výchově křesťanského vladaře – ještě před Machiavellim napsal spis o tom, jak vládnout. Ten věnoval králi Karlovi V.
Chvála bláznivosti – satirický spis
Náboženské spisy: Kazatel, Příprava na smrt, Čistota křesťanské církve
Mnoho jeho knih bylo ve své době na seznamu knih zakázaných katolickou církví.
LITERATURA ANGLIE
Geoffrey Chaucer (1340-1400)
Tehdejší život v Anglii zachytil ve veršovaných Canterburských povídkách. Sbírka je ovlivněna Dekameronem a má podobný rámec – povídky si vyprávějí lidé na cestě do Canterbury (v Dekameronu utíkají před morem z Florencie). V povídkách figuruje i sám autor.
Canterburské povídky mají Prolog, ve kterém autor popisuje třicet postav – zástupců různých stavů a povolání. Tyto postavy se sejdou na cestě do Canterury v hostinci U kabátce. Tam jsou poutníci vyzváni, aby si ukrátili čas vyprávěním příběhů (hostinec je prostředí, kde jsou si všechny postavy rovny).
Povídky jsou velmi různorodé (rytířský román, satira, bajka, legenda atd.), jsou satirické a určené k pobavení. Je to jedno z prvních děl, ve kterém vystupuje autor jako vypravěč. V češtině vyšlo převyprávěné v próze.
Canterburské povídky byly několikrát zfilmované. Italský režisér Pier Paolo Pasolini, který natočil také Dekameron, uvedl Canterburské povídky v roce 1972 https://www.csfd.cz/film/7141-canterburske-povidky
Thomas More ( 1478-1535)
Anglický právník, politik a spisovatel a také osobním poradcem krále Jindřicha VIII. Podílel se na pronásledování protestantů. Když nepodpořil krále ve věci zákona o nástupnictví, byl odsouzen k smrti a popraven v Toweru.
Utopie – dílo, které se odehrává v ideální – vysněné společnosti (od toho nynější význam slova utopie)
O jeho životě se můžete dozvědět více ze seriálu Tudorovci.
Alžbětinské divadlo
Tvorba anglických dramatiků za vlády královny Alžběty I. a Jakuba I. A Karla I. (cca 60. léta 16. století – 1642 – občanská válka v Anglii).
Pro velkou oblibu divadla jak mezi obyčejnými lidmi, tak i šlechtici, se začaly rozvíjet profesionální divadelní společnosti a byly stavěny i divadelní budovy. Některé scény byly soukromé – většinou určené pro pobavení šlechticů na jejich sídlech, jiné byly veřejné.
Nejznámější divadelní společnosti: Služebníci lorda Leicestera, Služebníci lorda komořího (zde působil i William Shakespeare).
Známá divadla: The Theatre, The Globe (spolumajitelem byl W.S.), The Swan, The Blackfriars (U černých bratří)
Charakter divadla byl jiný, než známe z kontinentální Evropy. Scéna byla nezastřešená nebo zastřešená jen z části, jeviště bylo ze tří stran obklopeno diváky – v hledišti, na balkónech a v lóžích.
Nechyběla scénografie a kostýmy, všechny role hráli muži – ženám bylo herectví zakázáno.
Cílem alžbětinských herců bylo co nejpřesněji interpretovat text hry – namísto na situace se tedy soustředili hlavně na slovo a jeho dokonalý přednes.
Podívejte se na film Zamilovaný Shakespeare – poznáte Christophera Marlowa, Shakespeara, pokud jste dosud neznali hru Romeo a Julie, tak se tu s ní seznámíte a uvidíte i skvělou repliku alžbětinské scény.
V současné době najdete v Londýně divadlo Globe – repliku původního Shakespearova divadla. Ve Stratfordu nad Avonou je divadlo RSC – Royal Shakespeare Company, které nese odkaz W. Shakespeara a je jediným divadlem, které podporuje Spojené království i přímo královská rodina.
Christopher Marlowe (1564-1593)
Předchůdce a nejznámější protivník Shakespeara, dramatik, bohém, rváč a možná tajný agent pracující pro vládu. Jako první zpracoval legendu o Faustovi (Tragická historie o doktoru Faustovi). Stejně jako Shakespeara psal formou blankversu. Byl velmi úspěšným autorem. Jeho hrdiny jsou postavy, které zničí jejich vlastní ctižádost nebo vášeň. Marlowe byl zabit v hospodské rvačce.
William Shakespeare (1564-1616)
Nejvýznamnější anglický a uznávaný světový autor, zejména dramatik. Pocházel ze Stratfordu nad Avonou, odtud se přestěhoval do Londýna, kde založil vlastní divadlo Globe.
Psal jak nezávisle, tak i na objednávku – např. hry Richard III. (negativní obraz předchozího anglického krále vs. nová královna a nástup nového vládnoucího rodu; reflektuje polické změny v Anglii, ale vytváří nepřesný, nepravdivý obraz Richarda III., který se tímto stal jedním z největších padouchů v dějinách Anglie – viz níže)
Mimo divadelních her psal také sonety
Hry historické
Hry inspirované antikou a francouzskými a anglickými dějinami – Julius Caesar, Jindřich VI., Richard II. a III., Jindřich IV.-VI., Jindřich VIII., Král Jan
Tragédie
Titus Andronicus, Romeo a Julie, Král Lear, Macbeth, Othello, Hamlet a další – Shakespearovy tragédie jsou nejkvalitnější částí jeho díla (na rozdíl od komedií)
Komedie
Zkrocení zlé ženy, Marná lásky snaha, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské atd.
Kupec benátský je řazen také mezi komedie, a to i přesto, že nejsilnější scény, které v divadelní hře jsou, jsou spíše napjaté a dramatické, a vedou k fatálnímu vyústění.
Pohádkové hry
Cymbelín, Zimní pohádka, Perikles, Bouře ad.
Básně
Venuše a Adonis, Znásilnění Lukrécie (jinde Zneuctění Lukrécie), Sonety
Shakespearovské drama
- Neomezenost látky, místa a času
- Obraz pozemského života s jeho pozitivními i negativními aspekty
- Silné ženské postavy (Kateřina – Zkrocení zlé ženy, Lady Macbeth, Kleopatra)
- Lidové postavy – Juliina chůva, Falstaff
- Příčinou tragédie není osud – obvykle je to vášeň, žárlivost, láska nebo náhoda
- Komické prvky střídají tragické, prolínají se
- Verše se střídají s prózou i hovorovým jazykem
- Jsou inspirované antickým dramatem
- Používá blankvers – nerýmovaný pětistopý jambický verš
Známé citáty ze Shakespearových děl
„Mor na ty vaše rody!“ (Romeo a Julie)
„Království za koně!“ (Richard III.)
„I ty Brute?“ (Caesar)
„Což nemá Žid oči? Nemá Žid ruce…?“ (Kupec benátský)
„Být či nebýt? To je oč tu běží.“ Nebo „Být či nebýt? Toť otázka.“ (Hamlet)
Krátce o nejzásadnějších divadelních hrách
Romeo a Julie – tragický příběh lásky mladých milenců z Verony
Romeo je Montek, Julie pochází z rodu Kapuletů. Tyto rody se nenávidí – odkud pramení jejich nenávist není jasné, hra toto neosvětluje.
Romeo přes nebezpečí navštíví karneval u Kapuletů, kde ho oslní mladičká Julie. Romeo se jí potom dvoří během známé „balkónové scény“:
JULIE:
Romeo, Ó Romeo! – proč’s Romeo?
Své jméno zapři, otce zřekni se,
neb, nechceš-li, mně lásku přísahej,
a nechci dál být Capuletova.
(překlad J. V. Sládka)
Po plese je během potyčky na ulici Tybaltem (příbuzným Julie) zabit Romeův přítel Merkucio (zvolá: „Mor na ty vaše rody!“ – vysloví něco jako kletbu) a nenávist ještě vygraduje. Romeo zabije Tybalta a je odsouzen k vyhoštění z města.
Julie je nucena k svatbě s jiným nápadníkem – Parisem. Protože nemá jinou možnost, než se vdát nebo být vyhnána z domu, volí lest – chce předstírat smrt. Píše o tom Romeovi, ale ten její list nedostane, a když pak objeví Julii zdánlivě mrtvou, otráví se jedem. Julie se poté probudí vedle mrtvého Romea a probodne si srdce dýkou.
V závěru hry komentuje dvojitou vraždu kníže veronský:
„Klid zasmušilý přináší to ráno, a slunce žalem nechce hlavu vznést; víc později bud o tom rokováno; těm promine se, jiné stihne trest. Však sudby žalnější svět nevzpomíná, než jest Romeova a Juliina.“
(překlad J. V. Sládka)
Kupec benátský
Divadelní hra, která se i přes poměrně silné tragické téma považuje za komedii.
Hra má dvě hlavní dějové linie – jednou je dohoda mezi židovským lichvářem Shylockem a křesťanským kupcem Antoniem. Ten si od Shylocka půjčí 3 000 tolarů s podmínkou, že jestliže mu nebudou včas vráceny, může Antonio vyříznout z těla půl libry masa.
Druhá linie sleduje Antoniova přítele Bassania, pro kterého jsou peníze určeny. Ten peníze potřebuje, aby se mohl oženit s Porcií. Dále následuje milostný a komický příběh, ve kterém dojde i na intriky, záměny a přestrojení.
Antoniovi se vrátit peníze vrátit nepodaří, proto proti němu vede Shylock spor o libru masa, kterou měl přislíbenu. Ač je Shylock podle smlouvy v právu, nejenže nedostane ani maso ani peníze, ale je navíc ponížen a nucen k výběru mezi smrtí nebo přijetí křesťanské víry.
Hamlet (Tragédie o Hamletovi)
Příběh začíná smrtí krále. Na jeho místo nastoupí jeho bratr Claudius, jehož ženou se stane manželka bývalého krále Gertruda. Syn mrtvého krále Hamlet má podezření, že otcova smrt nebyla náhodná. Aby to dokázal předstírá šílenství a duchovi svého otce přísahá pomstu.
Vraždu odhalí během zinscenované divadelní hry, ve které ukáže, jak byl otec zavražděn.
„Být či nebýt, to je, oč tu běží…“ nebo „Být či nebýt, toť otázka…“, v angličtině „To be or not to be…“ – to je nejznámější věta z Hamleta a začátek jeho slavného monologu o váhání mezi životem, sebevraždou a vraždou – pomstou. Přečtěte si ho nebo se podívejte na některé filmové zpracování:
www.csfd.cz/film/909-hamlet (Kenneth Branagh, Kate Winslet, Judi Dench aj.)
https://www.csfd.cz/film/12852-hamlet (Mel Gibson, Glenn Close, Helena Bonham Carter aj.)
https://www.csfd.cz/film/92669-hamlet (záznam divadelního představení s B. Cumberbatchem v titulní roli)
DOPORUČUJEME K PŘEČTENÍ
NEJVTIPNĚJŠÍ ZÁPORÁK V DĚJINÁCH DRAMATU – RICHARD III.
Stejnojmenná historická hra psaná na zakázku je zaměřena na postavu skutečného anglického krále Richarda III. z dynastie Yorků, v níž se Shakespearovi podařilo stvořit mimořádně nebezpečného, ale také mimořádně vtipného a sebevědomého hlavního hrdinu.
Nejslavnější „hláškou“ z Richarda III. je asi „Království za koně!“
Starší filmové zpracování: https://www.csfd.cz/film/7033-richard-iii (Laurence Olivier) – toto zpracování se odehrává v historických kulisách a kostýmech
Novější filmové zpracování: https://www.csfd.cz/film/12245-richard-iii (Ian McKellen) – režisér filmu zasadil děj do nacistické říše, jejíž vládcem je jakýsi „Vůdce“
Shakespeare ve většině svých divadelních her čerpá z různých antických příběhů a různých legend. Za tři původní hry, jejichž námět je jeho – originální – se považují: Bouře, Sen noci svatojánské a Marná lásky snaha.
V posledních letech života napsal Shakespeare hry ve spolupráci s dalším autorem.
Procvičit se v Shakespearových hrách se můžete krátkým úkolem. Spojte dvojice, které k sobě patří:
ROMEO / OTHELLO / SHYLOCK / MACBETH / TITUS / HAMLET / OBERON / ANTONIO / CLEOPATRA / JULIE / BANQUO / TITANIA /ANTONIUS / LAVINIA / DESDEMONA /OFÉLIE