Klasicimus ve světové literatuře

Klasicismu = věk rozumu vznikl ve Francii v 2. pol. 17. století, kdy stát měl velice silnou pozici díky absolutistickému zřízení. To znamenalo mj., že tu vznikla potřeba nastolit univerzální dokonalý řád pro společenský život, umění a literaturu.

Cílem bylo dosáhnout krásy a pravdy. To vše kontrastovalo s opulentním a emotivním barokem. Klasicismus vrcholí za vlády Ludvíka XIV. a končí (ve Francii) v roce 1789 počátkem Velké francouzské revoluce, dobytím Bastily a pádem monarchie.

S klasicismem souvisí filozofický směr racionalismus, který definoval René Descartes. Na jeho učení pak reagují mnozí umělci tohoto období.

René Descartes (1596 – 1650)

Filozof a jeden ze zastánců tzv. racionalismu – myšlenkového směru, jehož ideou bylo myšlení jako jediný pevný bod. Racionalisté věřili, že poznání, které je průkazné a platné je možné dosáhnout jedině za pomoci rozumu. Descartes je klíčovou postavou tzv. vědecké revoluce, protože formuloval zásady vědecké metody. Základem jeho přemýšlení je pochybovat, abychom se dostali k pravdě (metodická skepse). K řešení mu pomáhá rozdělit problém na jednoduché kroky a postupovat od nejsnadnějších k nejobtížnějším – viz. jeho dílo Rozprava o metodě.

Citát: „Myslím, tedy jsem.“

V hudbě se tomto období objeví tři zásadní jména: Haydn, Mozart a Beethoven.
Mezi hudebními žánry se daří opeře (Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni, Figarova svatba, Kouzelná flétna a další), symfonii (Ludwig van Beethoven – 9. symfonie; Franz Joseph Haydn – množství symfonií, pro které je označován jako „otec symfonie“) a vzniká mnoho sonát a smyčcových kvartetů.

Rozhodně se podívejte na film Miloše Formana Amadeus. O Mozartovi se tam dozvíte mnoho zásadních i pikantních detailů, a seznámíte se i s jeho dílem: https://www.csfd.cz/film/2971-amadeus/

V klasicistní architektuře se projevuje inspirace antikou, touha po čistotě tvarů a symetrii. Stavby jsou obvykle postaveny na obdélníkovém půdorysu, v jehož středu je průčelí – často zdobené reliéfy a nápisy. Mimo samotných staveb se klade důraz na architekturu okolí – vznikají „francouzské parky“ s umně sestříhanými keři, geometrickými záhony z různě barevných květiny a s vodními prvky. Nejlepším příkladem architektury klasicismu je zámek ve Versailles, sídlo Ludvíka XIV., dále Braniborská (Brandenburská) brána v Berlíně, americký Kapitol nebo centrum Petrohradu.

Malířství: Nicolas Poussin (pracoval např. na výzdobě Louvru, byl královským malířem Ludvíka XIII.), Claude Lorrain (krajinář a grafik)

Pravidla literatury zformuloval francouzský básník Nicolas Boileau-Despréaux v díle Umění básnické. Pozornost se opět obrací k osvědčeným literárním tvarům a dílům, která vznikla během antiky. Literatura se také rozdělila na vysokou a nízkou.

Vysoká literatura: óda, epos, tragédie, veršovaná díla, zobrazující život šlechticů a bohatých měšťanů

Nízká literatura: komedie, fraška, bajka, satira, které čerpají náměty ze života neurozených lidí, současné náměty zpracované v próze i veršované

Klasicistní literatura dodržuje jednotu času, místa a děje. Tyto zásady definoval už Aristoteles v díle Poetika (335 př.n.l.):

Ideální dílo je zasazeno do jednoho místa, odehrává se ideálně během 24 hodin a zaměřuje se na jedinou dějovou linii. Pokud odbočuje, tak protože vedlejší dějová linie úzce souvisí s hlavní linií.

LITERATURA FRANCIE

Za vlády krále Ludvíka XIV. („král Slunce“) – absolutistické zřízení.

Pierre Corneille (1606 – 1684)

Autor tragédií, básník, překladatel

Cid – tragédie ve verších, odehrává se ve Španělsku
Cid je postava inspirovaná skutečným člověkem – vojevůdcem

Děj: Don Rodrigo (Cid) je šlechtic a bojovník, který miluje dceru Dona Gomeze Chimenu. Don Rodrigo bojuje za svého krále a dobře mu slouží. Milenci plánují svatbu, ale Chimenin otec urazí otce Dona Rodriga. Ten musí bránit jméno svého otce a Chimenina otce v souboji zabije.
Chimena sice Rodriga miluje, ale žádá pro něj od krále smrt. Rodrigo jí ale sám podá meč, aby ho zabila a pomstila otcovu smrt. Ta to ale nezvládne.
Poté Rodrigo slouží králi a za zásluhy získá přezdívku Cid.

Jean Racine (1639 – 1699)

Faidra – tragédie na téma z řecké mytologie, klade důraz na psychologii postav

Manželka krále Thesea se zamiluje do svého nevlastního syna Hippolyta. Když přijde zpráva, že král zemřel, poradí komorná královně Faidře, aby Hippolytovi vyznala lásku. Ten ale její cit neopětuje a odchází za svou láskou – princeznou Aricií.
Král Theseus se vrací, protože zpráva o jeho smrti byla lživá. Faidra se obává, že Hippolytos prozradí králi, že ho Faidra miluje, a obviní Hippolyta, že jí dělal návrhy. Král ho proto prokleje – sešle na něj kletbu boha Neptuna.
Odtud už je k tragédii jen kousek – jak to dopadne, si ale raději přečtěte sami. Prozradíme ale, že velkou roli v tom bude mít i mořská obluda!

Moliére (1622 – 1673)

Autor komedií, satirik (politická, společenská satira, výsměch negativním lidským vlastnostem). Vykresluje i negativní lidské charaktery tak, že si mohou získat sympatie čtenářů – diváků.

Lakomec – hlavní postavou komedie je lakomý lichvář Harpagon, který si chce vzít krásnou, ale chudou mladou dívku – tu však miluje její syn. Harpagonova dcera se má naopak vdát za starého bohatého šlechtice. Potom, co je Harpagonovi ukradena jeho pokladna s penězi, se vše zvrátí.
Mnohá filmová a divadelní zpracování jsou důkazem, že je to komedie, která je stále divácky oblíbená. Hra Lakomec je inspirována Plautovou komedií Zlatý hrnec.

Mrknout můžete třeba na francouzskou verzi s Lousiem de Funesem v hlavní roli nebo na české televizní zpracování s Františkem Filipovským (který shodou okolností Funese daboval).

Tartuffe – nejodvážnější Moliérova hra kritizuje církev a bere si na mušku svatouškovství. Hlavní hrdinou je donašeč Tartuffe, který prostřednictvím citlivých informací ovládá rodinu měšťana Orgona.

Další díla: Zdravý nemocný, Misantrop, Don Juan

Jean de La Fontaine (1621 – 1695)

Bajky – celkem vydal 12 knih, ve kterých sepsal příběhy zvířat, každé představuje nějaké lidské vlastnosti

Bajka – alegorický příběh s poučením
Personifikace – zvířata mají lidské vlastnosti, jednají a mluví jako lidé

LITERATURA ITÁLIE

V Itálii už během baroka vzniká commedia dell´arte – veselohra s vyhraněnými postavami, které mají předem dané vlastnosti. Tento žánr se vysmívá aktuálním problémům a událostem a komentuje je. Proto byl velmi oblíben u široké veřejnosti. Často se hrál na ulici.
Commedia dell´arte má předem dané téma, o kterém hrají, větší část představení ale improvizují a reagují na publikum. Dialogy jsou doplněny pantomimou.

Carlo Goldoni (1707 – 1793)

Autor komedií a libret k operám

Dílo: Poprask na laguně, Sluha dvou pánů, Impresário ze Smyrny

Sluha dvou pánů – Beatrice se vydává za svého mrtvého bratra a odjede se svým slouhou Truffladinem do Benátek. Tamtéž později dorazí Beatricin snoubenec Florino, který utekl z Turína, protože zabil Beatricina bratra. Truffaldino se dá najmout do služby oběma pány naráz. Ti ho zaměstnávají požadavky a úkoly, které ale Truffaldino nemůže zvládnout – plete je a motá, takže vzniká mnoho komických situací. Mezitím se situace ještě víc zamotá, když do Benátek přijede ještě kupec Pantalone a jeho dcera Clarice…

Komedii Sluha dvou pánů hrál několik let úspěšně Miroslav Donutil v Národním divadle. Mrkněte se na záznam představení.