Denotace × denotatze

Podstatné jméno denotace je používáno pro obecný, základní, povrchní či všeobecný význam slova nebo věty.

Je možné používat obě varianty?

Jediným správným pravopisem tohoto slova je denotace.

Etymologie a význam slova

Denotace pochází z latinského slova denotare, které znamená „označovat“. Denotace slova nebo věty označuje jeho základní význam, například jeho slovníkovou definici.

Synonyma a antonyma slova denotace

Za synonyma slova denotace bychom mohli považovat spojení slovníková definice či základní význam, doslovný smysl.

Opakem denotace je konotace, tedy význam přenesený případně hlubší či symbolický. Denotace je tedy standardní definice slova, zatímco konotace je pocit, který slovo vyvolává.

Vezměme si například slovo „drsný“. Definice slova drsný je „s drsnou, hrubou strukturou“.

V doslovném smyslu (denotace) bychom tedy mohli říci: Tento smirkový papír je drsný. Oproti tomu konotace je například: Tato část města je pěkně drsná.

V tomto smyslu neříkáme, že tato část města má „drsnou strukturu“ v doslovném smyslu. Místo toho říkáme, že je to drsná čtvrť, možná s problémy souvisejícími s kriminalitou a měli bychom být opatrní.

Skloňování podstatného jména denotace

Dělení slova: de-no-ta-ce

Slovo denotace je podstatné jméno rodu ženského a jeho deklinace probíhá dle vzoru růže:

	jednotné číslo	množné číslo
1. pád	denotace	denotace
2. pád	denotace	denotací
3. pád	denotaci	denotacím
4. pád	denotaci	denotace
5. pád	denotace	denotace
6. pád	denotaci	denotacích
7. pád	denotací	denotacemi

Příklady použití ve větě:

Dnes jsme se v lingvistice zabývali denotacemi a konotacemi slov.

Denotací slova „hustý’ je obvykle kapalina s vysokou hustotou.

Ptala jsem se tě na denotaci té věty, ne na její konotaci.

V závislosti na tom, zda používáte konotaci nebo denotaci, bude mít věta ‘Je to kanec’ dva rozdílné významy, v případě denotace se bude vztahovat na zvíře, konotace bude hovořit o muži.