Plebs × pleps

Pojmem plebs/plebejec (plebejové) se ve starém Římě označovali svobodní občané, kteří neměli žádný politický vliv. V pozdějších dobách se jako plebs označovali příslušníci chudých vrstev, obyčejní a nekultivovaní lidé. Slovo má často hanlivé zabarvení.

Pravopis a etymologie

Slovo plebejec bylo do našeho jazyka přejato z němčiny, a to konkrétně ze slova Plebejer. Plebejer má původ v latinském plēbēius. Ve svém původním významu bylo plēbēius přídavné jméno (lidový) od plēbs coby lid, dav či množství.

Jak jsme si uvedli výše, slovo bylo do našeho jazyka přejato z němčiny (Plebejer) a počeštěno. Z tohoto důvodu je správný pouze jeden způsob psaní – plebs (psáno s b).

Skloňování

Plebs je podstatné jméno rodu mužského neživotného a skloňujeme jej podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. plebs plebsy
2. plebsu plebsů
3. plebsu plebsům
4. plebs plebsy
5. plebse plebsy
6. plebsu plebsech
7. plebsem plebsy

Synonyma

Synonyma ke slovu plebs jsou: spodina, lumpenproletariát.

Lumpenproletariát je pojem, který zavedli Karl Marx a Friedrich Engels. Lumpenproletariát v sobě zahrnuje všechny vyvrhele společnosti. Charakteristická je pro ně nechuť mít pravidelné a poctivé zaměstnání, jsou neschopní a neproduktivní. Patří sem lidé sporného původu, jejichž živobytí je také značně pochybné (zloději), dále povaleči, komedianti, hazardní hráči, zločinci, podvodníci, pasáci, žebrota a jiní jim podobní.

Příkladové věty

To nechci, to je dobré tak akorát pro plebs.

Myslí si, že je něco víc, ale přitom patří mezi obyčejný plebs.

„Vyveďte ten plebs, ať se mi klidí z očí!“ přikázal král svým strážným.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5. Internetové zdroje Internetová jazyková příručka – plebs. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 03.01.2022]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=plebs
Pošli tento příspěvek svému blízkému