Omylem × nechtěně

Omylem i nechtěně ve větě vystupují jako příslovečné určení způsobu. Ptáme se na ně – jak, jakým způsobem? Zatímco omylem (omyl) vychází z chybného názoru, bludu, mýlky a chyby, nechtěně bývá spojováno s (ne)úmyslem a (ne)vědomím, tedy s něčím, co jsem udělal nerad a neúmyslně, něco, co jsem nechtěl.

Pravopis a etymologie

Příslovce omylem je odvozeno od slovesa mýlit (se), jehož kořeny bychom mohli najít v některých slovanských jazycích, jako například v polském mylić či ruském mýliť. Zajímavé je, že v jihoslovanských jazycích chybí a vznik praslovanského myliti (sę) není úplně jasný.

Sloveso mýlit se také bývá spojováno s litevským melúoti (lhát) či s lotyšským meluot (taktéž lhát), avšak původ -y- vysvětlit nelze. Panují názory, že by na „y“ mohlo mít vliv slovo chybiti. Zároveň se předpokládá, že je sloveso mýlit se příbuzné se středoirským mell (omyl, chyba), s řeckým méleos ve významu bezstarostný, pošetilý, nešťastný, či s arménským meł (hřích).

Omylem patří mezi vyjmenovaná slova po M, a proto ve slově píšeme tvrdé „y“.

Příslovce nechtěně bylo odvozeno od slovesa chtít, jehož původ sice určit nelze, avšak samotné slovo můžeme taktéž nalézt ve slovanských jazycích, například v polském chcieć, ruském chotéť, chorvatském hòtjeti, htjȅti a staroslověnském chotěti.

Příkladové věty

Omylem jsem mu poslala špatné číslo účtu.

Omylem jsem tuhle fakturu vystavila dvakrát.

Nechtěně jsem mu přibouchla dveře přímo před nosem.

Nechtěně jsem prozradila její tajemství, prostě mi to ujelo. Mrzí mě to, ale už se s tím nedá nic dělat.