Jak × tak

Jak, nebo tak? Zdá se to jednoduché, ale víte, kdy se píše čárka? Slyšeli jste o tom, že v Tibetu žije krávě podobné zvíře, které se nazývá jak? To, a ještě mnohem více se dočtete v článku níže.

Pravopis a etymologie

Původ slova jak, které označuje dlouhosrstého tura žijícího v Tibetu, pochází z tibetského gyak (v témž významu).

Jak označující příslovce (podobně jako, jaksi, jakkoli, jakže, ) pochází ze staročeského kak, kako. „Jak“ se vyskytuje v různých podobách ve všech slovanských jazycích, například slovenské ako, polské jak, ruské kak, srbské a chorvatské kȁko, staroslověnské kako. Staročeské kak má základ v praslovanských tázacích zájmenech kakъ (jaký) a kako (jak).

Tak (příslovce, spojka a částice) má taktéž původ ve slovanských jazycích. Lze jej najít v polštině i ruštině – tak, srbštině i chorvatštině – tȁko, nebo ve staroslověnštině tako.

Pozor!

Jak/tak obvykle připojují další větu a vyžadují kladení čárky: Dělej, jak myslíš. Chtěl jsi, abych přišel, tak jsem tady. Udělali, jak slíbili. Slyšel jsem, jak křičela.

Někdy však člověk může tápat, kam přesně čárku umístit, a to zejména v případech vět s tak(,) jak. Obecně platí, že čárku před tak napíšeme, je-li celé spojení k danému celku připojeno volně: Dala jsem si kávu s našlehaným mlékem a dvěma cukry, tak jak mi to chutná nejvíc. V té pohádce, tak jak jsem ji slyšela já, žádný princ nebyl.

Čárku mezi tak a jak napíšeme, když výraz tak rozvíjí přísudek věty hlavní a s následující vedlejší větou vytváří příslovečné určení: V práci se musí oblékat přesně tak, jak to vyžadují předpisy. Nemůžu tam přijít tak, jak jsem oblečený.

Skloňování

Jak (zvíře) je podstatné jméno rodu mužského životného, které skloňujeme podle vzoru pán.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. jak jaci, jakové
2. jaka jaků
3. jaku, jakovi jakům
4. jaka jaky
5. jaku jaci, jakové
6. jaku, jakovi jacích
7. jakem jaky

Příkladové věty

Koupila jsem si šampón, který obsahuje výtažek z jačího mléka.

„Vidíš tam to zarostlé zvíře, co připomíná krávu? Tak to je jak,“ vysvětloval tatínek.

Práce pohltí všechen můj volný čas, a proto už si teď nemůžu číst tak často, jak bych si přála.

Jak se jmenuješ?

Tak už s tím konečně přestaň!

Jak dělají hodiny, Peťánku?“ ptala se maminka. „Tik tak,“ žvatlal chlapeček a kýval při tom svou ručkou ze strany na stranu.

„Děláš si srandu?“ rozčilovala se Klára. „S touhle almužnou vystačím jen tak tak!“

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PRAVDOVÁ, M., SVOBODOVÁ, I. Akademická příručka českého jazyka se schvalovací doložkou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2327-8.
Pošli tento příspěvek svému blízkému