Rozpaky × rozparky

Rozpaky, nebo rozparky? Obě slova jsou správně, každé má však jiný význam. Více se o nich dozvíte v článku níže. Jaký je mezi nimi rozdíl, nejsnáze pochopíte z příkladových vět a uvedených synonym.

Pravopis a etymologie

Rozpaky mají původ ve staročeském slově rozpak i rozpač. Na počátku nejspíš stálo sloveso rozpáčit s významem zviklat či uvést do rozpaků.

Rozparek (rozparky množ. č.) a jemu podobná slova, jako jsou párat, párátko, rozpárat, odpárat, vypárat, nalezneme napříč mnoha jazyky: pârati (slovinština), párati (srbština/chorvatština), parati – od porti (praslovanština). Staročeské doklady slova mají význam rýpat, šťourat a rozrušovat.

Rozparek je otvor, který vznikne úmyslným nedošitím švu nebo nastřižením látky. Zpravidla slouží ke snadnějšímu oblékání, ale má i ozdobnou funkci.

Skloňování

Rozpaky patří mezi podstatná jména pomnožná rodu mužského neživotného, které skloňujeme podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. rozpaky
2. rozpaků
3. rozpakům
4. rozpaky
5. rozpaky
6. rozpacích
7. rozpaky

Rozparek je podstatné jméno rodu mužského neživotného, které skloňujeme podle vzoru hrad.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. rozparek rozparky
2. rozparku rozparků
3. rozparku rozparkům
4. rozparek rozparky
5. rozparku rozparky
6. rozparku rozparcích
7. rozparkem rozparky

Synonyma

Synonyma pro slovo rozpaky jsou: nerozhodnost, bezradnost, nejistota, pochybnost.

Synonymum pro rozparek může být rozstřih.

Příkladové věty

Z jeho návrhu jsem byla docela na rozpacích.

Nedokážu skrýt své rozpaky, obličej mě hned prozradí, vždycky celá zrudnu.

Vítr mi zvedl sukni až k bradě přímo na zastávce před lidmi. Rozpaky jsem zčervenala a nejradši bych v tu chvíli utekla.

Koupila jsem si dlouhou sukni s ozdobným rozparkem vzadu.

Rozparek na těch rudých šatech sahá skoro až k pupku.

Tohle si nekoupím, ty rukávy s rozparkem se mi vůbec nelíbí!

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5.
Pošli tento příspěvek svému blízkému