Minus × mínus

Také v češtině platí pro řadu slov odlišná výslovnost oproti pravopisu. V tomto případě je správná výslovnost s dlouhým í, v písemném projevu je ale přípustná pouze varianta minus. Stejně tak píšeme i odvozené přídavné jméno minusový.

Podle významu se může jednat o jeden ze dvou slovních druhů:

Minus jako příslovce, tedy slovo neohebné (neskloňujeme)

Matematický či fyzikální výraz označující odčítání nebo zápornou hodnotu.

Při teplotě minus 10 stupňů lyžovat nebudeme.
Rozdíl v ceně byl minus 30 korun.

Ve spojení plus minus označujícím přibližnou hodnotu

Vydělá si plus minus dvacet tisíc korun měsíčně.
Tenkrát mi bylo plus minus stejně jako dnes tobě.

Minus jako podstatné jméno rodu mužského neživotného

Minus jako podstatné jméno r. muž. než. znamená vadu nebo nedostatek, skloňování podle vzoru hrad.

Arogantní chování je jeho velkým minusem.
Když sečteme všechny plusy a minusy, vychází to jako výhodná koupě.