Základy veřejného mluveného projevu

Abychom byli schopni psaného projevu, musíme se naučit spoustu věcí. Musíme umět číst a psát, mít povědomí o pravopisu, gramatice, funkčních stylech, druzích, žánrech… A pro účely mluveného projevu, ačkoli to tak nemusí vypadat, se taky musíme naučit spoustu věcí.

Nikdo sice při mluveném projevu nepozná, zda umíme správně psát čárky či y/i, zato ale pozná spoustu jiných věcí, specifických právě pro mluvený projev, lepšími slovy veřejný mluvený projev – s přáteli pochopitelně můžeme mluvit po svém.

Stejně jako psaný projev se i ten mluvený dělí do několika druhů, které mají svá různá specifika. Můžete jít o přednášku, referát, různé projevy, proslovy, diskuze nebo besedy. Druhy se liší zejména velikostí publika a mírou jeho zapojení (zda jen poslouchá, nebo se také nějakým způsobem zapojuje).

Všechny druhy projevů mají ovšem společné to, že jako řečník byste měli vypadat i znít reprezentativně – zatímco v psaném projevu za vás tedy mluví úprava textu či pravopis, v tom mluveném za sebe mluvíte vy. Svým způsobem je to tedy horší, jelikož zde není možnost schovat se za papír či obrazovku počítače – a nejspíše i proto má mnoho z nás problém s trémou, která projev může ve velké míře ovlivnit.

Už jen s ohledem na trému je dobré eliminovat prvky, které vás jako řečníka mohou negativně ovlivňovat. Vezměte si pohodlné (pochopitelně ovšem úměrně události) oblečení, nejezte před projevem nic, co by vám později mohlo překážet (určitá jídla mohou zapáchat, po některých vám může být nevolno…) a buďte připravení.

Jak se připravit?

Mluvený projev s sebou přináší spoustu starostí. Již zmíněnou trému, podmínky fyzické, psychické, technické… je zkrátka spousta věcí, které se mohou pokazit, a na to byste se měli připravit. Nebo se o to alespoň pokusit.

Když to hodně zobecníme, existují věci, které ovlivnit můžete, a dále věci, jejichž průběh není tak úplně ve vašich silách.

Překážky vás nesmí zastavit ani rozhodit

Do druhé skupiny patří především podmínky týkající se prostředí a techniky. Když bude během vašeho projevu 40stupňové horko, bude to nemilé, ale neovlivníte to – a neměli byste se tím nechat příliš ovlivnit ani vy. Nepůjde-li technika, když máte zrovna připravenou prezentaci, situace taky nebude úplně ideální, ale budete to muset zvládnout i tak. Pro jistotu si neberte oblečení, o němž víte, že se v něm potíte.

Obecně si neberte oblečení, v němž se necítíte příliš dobře, pokud se během projevu nechcete navíc stresovat i tím, jak asi zrovna vypadáte, či si drbat záda, protože jste si zapomněli ustřihnout cedulku. Vezměte si s sebou vodu. Naučte se mluvit hlasitě pro případ, že nepůjde mikrofon. Nespoléhejte se na body prezentace, protože nemusí jít technika. Zkrátka myslete na možné překážky a pokuste se na ně připravit.

Nemyslete na ně ale přespříliš, abyste se zbytečně nevystresovali víc, než je potřeba. A hlavně pamatujte na to, že nemůžete předvídat vše – když se pokazí něco, na co jste se nepřipravili, bude to rána, ale svět se nehroutí, život jde dál a nějak to zvládnete. Vaším úkolem koneckonců není zajistit hladký průběh události, ale zvládnout svůj vlastní projev – na ten se soustřeďte, ten se naučte.

Důležitá je psychická a fyzická kondice při projevu

Pokud jde o to, co ovlivnit víceméně můžete, pak jste to zejména vy. Projev vám může značně ztížit vaše fyzická či psychická kondice. Ideálně tedy před projevem neponocujte, nedívejte se na horory, neplánujte si na ráno zubaře, nepřejídejte se, … zkrátka nedělejte nic, o čem víte, že vás může dříve či později vyvést z míry.

Členění projevu

Dá se říct, že projev začíná v momentě, kdy si ho připravujeme. Ze všeho nejdřív je potřeba si jej rozčlenit.

Úvod

Obecně platí, že projev začneme nějakým úvodem, kde představíme sebe, téma a jeho účel. A protože začátky bývají nejhorší, je dobré si předem promyslet, jak začít. Pozdravem? Přivítáním? Rovnou představením? To je víceméně na vás, dejte si ale pozor, abyste nezačali nějakým výplňovým slovem (takže, no apod.) nebo citoslovcem, protože to nepůsobí příliš profesionálně a můžete tím sami sobě podkopat nohy už na samotném začátku.

Samotný obsah projevu

Po úvodu, podobně jako v psaném textu, následuje samotný obsah projevu – tedy to, kvůli čemu před to publikum jdete mluvit. Tělo přednášky by mělo být taktéž logicky strukturované, měli byste tedy ideálně jít od hlavy k patě (případně od paty k hlavě) a neskákat chaoticky od malíčku k nosu.

Není tedy od věci si projev předem napsat na papír a ten si vzít s sebou – další výhodou papíru může být i to, že namísto všemožných nechtěných gest používáte ruce k jeho držení. Nepište si však projev slovo od slova a rozhodně se ho neučte nazpaměť.

Při těchto událostech nikdo neoceňuje vaši paměť a schopnost učení. A navíc může nastat situace (a věřte tomu, že s vysokou pravděpodobností nastane), kdy vám vypadne jedna naučená věta, vy ztratíte nit, znervózníte… a opět akorát zbytečně podkopete nohy samy sobě.

Ideálně si tedy řeč napište v bodech – a podle nich si ji klidně předem zkuste říct. Nejedná-li se vyloženě o nějaký oficiální projev či monolog, je dobré (a u besed prakticky nutné) zapojit i publikum, k čemuž nejčastěji slouží pokládání otázek.

Závěr

Pochopitelně je více než vhodné projev uzavřít nějakým závěrem. Poděkujte za pozornost, rozlučte se, naveďte posluchače na své webové stránky… cokoli uznáte za vhodné, jen neodcházejte bez řádného ukončení.

Jak mluvit?

Projev máte napsaný, naučený, postavením planet a dalšími vedlejšími vlivy se už nestresujete… a co dál? Dál už to stačí “jen” přednést. Činnost, která může znít velice jednoduše, ale pro mnohé z nás představuje největší problém. Musíte svůj projev říct tak, aby ho slyšel každý, kdo jej slyšet má, vypadat profesionálně a ideálně si i udržet pozornost publika.

Hlasitost

Pokud jde o hlasitost, srozumitelnost a nakonec i případnou trému, je to individuální – mluvit srozumitelně buď umíte, nebo se to musíte nějakým způsobem naučit. Běžte se vykřičet do pole, mluvte před zrcadlem, nechte se poslouchat kamarádem, natáčejte se, abyste mohli eliminovat chyby. Sami přijdete na to, co vám pomůže. Důležité je ale trénovat a zkoušet si to, jelikož přes noc se to bohužel nenaučíte.

Spisovnost

Že byste měli mluvit spisovně asi dává smysl, je ale překvapivě těžké (o dost těžší než v psaném projevu) to splnit, a to zejména v situaci, kdy jste nervózní. Při některých událostech (maturita, zkouška…) vám ne/spisovnost může ovlivnit následné hodnocení, což je zbytečné.

Zkuste si natrénovat i to – povídejte si spisovně se zrcadlem, sledujte v televizi pořady založené na spisovné řeči, buďte za exota a nějakou dobu mluvte všude spisovně, cokoli vám pomůže.

Neverbální komunikace

Mimo řeč samotnou nezapomínejte ani na zbytek těla. Máte-li problém s náhodnými gesty, vezměte se do rukou zmíněný papír, případně tužku, prakticky cokoli, co nechtěným pohybům rukou zabrání. Pokud máte problém i se zbytkem těla, opřete se o stůl, v rámci možností se procházejte, zkrátka se snažte zamezit jakýmkoli podivným gestům a tanečkům, které mohou upoutat mnohem víc pozornosti než projev samotný – o tuto pozornost nestojíte.

Shrnutí

Dá se říct, že pokud dokážete dát dohromady souvislou řeč, o tématu víte dost a ovládáte trému se stresem, neměl by pro vás mluvený projev být žádnou vědou. Stačí se přizpůsobit události.

Pokud něco ze zmíněných atributů nemáte, bude to pro vás podstatně složitější, ale zvládnout to jde, budete-li trénovat a dodržovat to nejpodstatnější – vědět o tématu, mít projev připravený, dobře začít, nepodkopávat si nohy.