Patina × patyna

Jemný povlak se označuje výrazem, ve kterém často děláme chybu. Píše se správně patina nebo patyna?

Pravopisně správně je pouze námi nabízená první varianta. Patina je jemný povlak na kovu působící dojmem starobylosti. Slovo se k nám dostalo z italského patina, původně to znamenalo (ochranný) nátěr, to vzniklo metonymií z latinského slova patina, což znamenalo mísa, pánev (na starých mísách byl povlak patrný).

Důležité je si pamatovat, že v tomto slově píšeme vždy měkké i – patina. Pozor, nepleťte si toto slovo s platinou, to má jiný význam. Podstatné jméno patina je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru žena.

Příklady:

Výsledek je působivý a fasáda v odstínu patina zelená dokonale ladí s okolím.

Horní vrstva chytne nějakou šedou patinu, a tak to prostě je.

Pro mě je ale nejkrásnější 30 let starý model, s časem a tisíci pokrmy vytvořenou patinou.

Díky tomu lze ve skle vytvářet různé ornamenty nebo vytvořit patinu starého skla.

Skvěle padne a po nějaké době získává patinu.

Proč někdy píšeme měkké i po tvrdých souhláskách?

Existují slova, u kterých neplatí pravidlo, že se po tvrdých souhláskách píše vždy tvrdé y. Jedná se výhradně o slova, která nejsou domácího původu. Přejatá slova si často zachovávají svůj původní pravopis, proto píšeme po tvrdých souhláskách někdy měkké i. Jsou to slova jako třeba: harmonika, diktát, historie, lokomotiva, princ, matematika, mandarinka nebo kilogram.

Psaní tvrdého y

Souhlásky tvrdé: h, ch, k, r, d, t, n – po všech těchto souhláskách píšeme v češtině zpravidla tvrdé y. Správně tedy píšeme: kytara, rytíř, hybnost, dýně, motýl, manýry. Jsou to slova, která jsou výhradně domácího původu. Máme na mysli i taková slova, která byla přejatá do češtiny před delší dobou a v našem jazyce se tak zabydlela, že mají český pravopis i skloňování.