Najevo × na jevo

Tyto dva výrazy se tváří jako příslovečné spřežky, avšak není tomu tak. Pojďme se tedy podívat, která z variant je pravopisně správně.První uvedený výraz (najevo) je pravopisně správně, ten druhý už správně není. Příslovce najevo je definováno slovníkem jako něco, co se stává jasným, zřejmým.

Aby mohl být výraz „na jevo“ považován za příslovečnou spřežku, muselo by „jevo“ něco znamenat, ve slovnících nic takového nenajdeme, pouze slovo „jev“, spojení najev by ale nedávalo smysl, právě proto nalezneme v českém jazyce pouze najevo.

Příklady:

Šlo o to nebát se dát najevo svůj názor.

Člověk dá city najevo a hned je mu lépe.

Já jsem svůj postoj k problematice dal ve svém článku a v diskusi jasně najevo.

Své postoje dokázali dát evropští studující zřetelně najevo.