Nahoru × na horu

Obě tyto varianty jsou pravopisně správně, ovšem každá z nich má odlišný význam. V tomto článku se na obě varianty podíváme podrobněji.

Nahoru

Jedná se o příslovce, které vyjadřuje, že se něco pohybuje směrem vzhůru (vyjít nahoru = na vrcholek). Toto slovo píšeme vždy dohromady.

Na horu

Jedná se o spojení předložky (na) a podstatného jména (horu). Horou je zde myšlena nápadná vyvýšenina zemského povrchu, nikoliv směr k vyššímu místu. Předložky píšeme vždy odděleně od slova.

Výrazům, které můžeme psát dohromady i zvlášť, říkáme příslovečné spřežky. Příslovečné spřežky píšeme dohromady, jako jedno slovo. Zda se jedná o spřežku, si můžeme u mnoha výrazů ověřit ve výkladových slovnících (Pravidla českého pravopisu nebo Slovník spisovné češtiny).

Příslovečné spřežky

Spřahováním jsou tvořeny příslovečné spřežky, a to tak, že se předložky spojují:

1. s podstatnými jmény (zpravidla, obden),
2. se zpodstatnělými přídavnými jmény (doleva, najisto),
3. se zájmeny (zasvé, potom),
4. s číslovkami (natřikrát),
5. s příslovci (najindy, odnaproti).

Příklady:

Loni na horu vystoupilo přes pět set horolezců.

Na těchto místech vás může snadno pronásledovat lavina nebo se můžete na horu dostat skokem z vrtulníku.

Červený šátek na větvi v křoví ukazuje cestu nahoru.

Že v době recese nepůjdou ceny nemovitostí nahoru je myslím zcela bez diskusí.