Fůrie × fúrie × fůrije

Český etymologický slovník nám říká, že slovo fúrie expresivně označuje zuřivou ženu. V římské mytologii byly Furie bohyně pomsty, lítice. V překladu znamená furia zběsilost, zuřivost od furere, což znamená zuřit nebo běsnit.

Zaskočit nás v tomto slově může čárka nad u. Jedná se totiž o slovo cizího původu, na které se současná česká pravidla, která nám říkají, že uprostřed slova píšeme vždy kroužek, nevztahují. Takových slov najdeme v českém jazyce spoustu – múza, manikúra, pedikúra apod. Když však toto slovo vyslovujeme, vkrádá se nám mezi vokály i a e tzv. hiátová hláska j. Ale co to ten hiát je?

Hiátová hláska j

Hiátové hlásky vznikají v proudu řeči mezi vokály, méně často mezi konsonanty. Toto j se v minulosti objevovalo zejména ve středních Čechách. Typickým příkladem je třeba taková „olympijáda“. Aplikovat hiát ovšem můžeme i na naši fúrii, tedy „fúrije“. Jedná se však o formu nespisovnou, proto ji v pravopisném projevu nikdy nepoužívejme.

Podstatné jméno fúrie je rodu ženského, skloňujeme jej podle vzoru růže.

Příklady:

Na pár dní v měsíci se ale promění ve fúrii, před kterou je lepší mít se na pozoru.

Její zoufalství se promění ve vztek a ona jako divoká fúrie dosud poklidnou oslavu promění v peklo.