Akorát × akorád

Existuje nespočet slov, u kterých při výslovnosti slyšíme jednu hlásku, avšak pravopisně správně zapisujeme hlásku jinou. Nejinak je tomu u příslovce akorát, které patří do tzv. obecné češtiny – nespisovné formy českého jazyka.

Slovo se používalo v německém jazyce jako „akkurat“ v podobném smyslu jako u nás – tedy ve formě přídavného jména jako vhodný, dobrý, přiléhavý či příslovce přímo. A právě z němčiny se k nám slovo dostalo. Jeho původ je však třeba hledat ještě hlouběji, a to v jazyku latinském. Slovo accuratus znamená starostlivě zhotovený, důkladný.

Ačkoliv slyšíme na konci „d“, zapisujeme toto slovo pouze s písmenem t. Nepleťte si toto slovo s „milerád“ – tam píšeme písmeno „d“.
Toto příslovce používáme buď ve významu zrovna, právě, přesně nebo jen a pouze.

Příklady:

Čas mám, akorát se mi do toho moc nechce.
Pokoj je velký tak akorát.