Předpony fyzikálních jednotek v českém jazyce

V jistém věku se všichni naučíme, že svět není černobílý. Člověk nemůže být pouze zlý, stejně jako nemůže být celou svou bytostí hodný. Úsměv není pouze znakem laskavosti a slzy nemusí nutně znamenat smutek. A stejně tak neplatí, že pokud umíme přírodní vědy, můžeme zavrhnout ty humanitní – nebo naopak.

I češtinář musí vědět, že když skočí proti zdi, odrazí se zpátky, stejně jako by se měl fyzik zvládnout vyjadřovat správně a srozumitelně česky. A to nejen v obecné rovině. Napíše-li samozdřejmě namísto samozřejmě, bude to pochopitelně ostuda, čtenář však text pravděpodobně pochopí tak, jak má. Když ale napíše špatně termín či předponu související s oborem, problém nastat může.

Čtenář si jeho text čte pravděpodobně především proto, aby se něco dozvěděl o problematice, o níž dosud neslyšel – použité termíny tedy nemusí znát a je šance, že si je takto už zapamatuje. A všichni dobře víme, že když se něco nějak naučíme, velmi špatně se nám to pak daří naučit jinak (správně). V tomto článku se podíváme na předpony fyzikálních jednotek, jejichž neznalost po stránce obsahové i formální by takové problémy způsobit mohla.

Co jsou předpony fyzikálních jednotek?

Předpony fyzikálních jednotek při využití před onou konkrétní jednotkou vyjadřují její násobky. Některé předpony jednotku násobí (1 kilometr je tedy 1000 metrů) a některé naopak dělí (1 milimetr je 0,001 metrů). A to není pouze záležitost fyziky, tyto předpony totiž využíváme i v běžném životě. Salám obvykle nekupujeme po gramech, rychlost vozidla neměříme v metrech za sekundu a paměť počítačů zpravidla neuvádíme v bajtech.

Říci, že existuje nespočet takových předpon, by byla chyba. Mezinárodní úřad pro míry a váhy jich určuje konkrétní počet (20), v tomto článku se však nebudeme věnovat každé z nich, rozebereme si pouze některé nejběžnější. Ještě předtím, než se ale na jednotlivé předpony zaměříme, je třeba si říci, že všechny mají původ v cizích jazycích. Nevztahují se na ně tedy naše pravopisná pravidla, zejména co se týče psaní i a y. Máte-li tedy například nutkání napsat v nějaké předponě y, několikrát se nad tím ještě zamyslete, s nejvyšší pravděpodobností tam totiž nepatří.

Důležité je pamatovat i na to, že předpony s jednotkou/slovem se píší dohromady – tedy žádné mezery či spojovníky. Na konkrétní případy se podíváme u jednotlivých předpon.

Mikro-

Předpona mikro- je miliontina základní jednotky, 1 mikrometr je tedy roven 0,000 001 metrům. V běžném životě ji ve spojení s jednotkami příliš nepoužíváme, protože takové jednotky by pro nás byly příliš malé – mikro ostatně pochází z řečtiny a překládá se jako malý, dává to tedy smysl. Často ji ale užíváme třeba ve spojení s běžnými slovy:

mikrobus,
mikrovlnka,
mikrofon,
mikroskop

Když chceme odkázat k něčemu menšímu. Mikrobus je tedy menší než normální autobus, mikroskop slouží ke zkoumaní malých objektů apod.

Předponu píšeme s i, protože ji nenajdeme mezi vyjmenovanými slovy, především se ale jedná o cizí slovo.

→ V osm večer už jezdí jen mikrobus, protože v tu dobu nejezdí moc lidí. (ne mikro bus, mikro-bus, mykrobus)
→ Kolik ti vyšlo? Mně 2 μm / dva mikrometry. (ne 2μm, 2 μ m, dva mikro metry, dva mikro-metry, dva mykrometry)

Mili-

Předpona mili- označuje tisícinu základní jednotky – 1 milimetr je tedy roven 0,001 metru. Původ má v latinském slově mille, které do češtiny přeložíme jako tisíc, dává to tedy smysl. Nebo nedává?

Jak je to s milionem?

Je možné, že jste teď zmatení, protože mili by člověk přiřadil spíše k milionu než tisíci. Slovo milion, vycházející z italštiny, má skutečně taktéž původ ve slově mille, díky příponě se ovšem nejedná o tisíc, ale o „velký tisíc“ nebo „tisíc tisíců“.

Na to je třeba pamatovat a pojmy nezaměňovat, protože zatímco mili- je něco malého, milion označuje něco velkého – ať už jako konkrétní počet (milion korun) nebo nekonkrétní označení obzvlášť velkého počtu (strávil tam asi tak milion let). Milionář tedy rozhodně není někdo, kdo má tisícinu milionu, ale milimetr je tisícina metru. Vzhledem k cizímu původu slova pak opět platí, že obě i jsou měkká.

→ Buď pečlivý, víš, že často jde i o milimetry. (ne mili metry, mili-metry, mylymetry)
→ Odměř ten sirup správně, mám dostat jen dvacet mililitrů / 20 ml a víc bych určitě nesnesla. (ne dvacet-mililitrů, 20ml, 20 mili litrů, 20 militrů)

Centi-

Latinské slovo centum přeložíme jako sto a s tímto číslem se pojí i v dalších tvarech a použitích. Metrický cent (starší jednotka hmotnosti) je roven 100 kilogramům, u některých měn (EURO) představuje cent setinu oné měnové jednotky a předpona centi- pak logicky tvoří setinu základní jednotky. V běžném životě ji známe zejména ve spojení s metry, kdy centimetry často užíváme častěji než metry, a to zejména při měření menších objektů jako jsou rámečky, některé lidské míry, průměry nádobí apod.

Tvrdá souhláska t zde může svádět k psaní y, opět jde ale o cizí slovo a píše se i. Neplatí to ovšem např. u skloňování již zmíněných centů, protože to už se pochopitelně řídí naším pravopisem.

→ Chtěl jsem utratit i ty centy, ale řekli mi, že tyhle drobné peníze nechtějí. (ne centi)
→ Vyrostla jsem o pět centimetrů / 5 cm. (ne 5cm, 5 centy metrů, pět centymetrů, 5 centi-metrů)

Deci- × deka-

Předpony deci a deka sice znějí podobně, ale významově nejde o jednu a tu samou předponu, přestože obě předpony pojí číslo deset.

Rozdíl spočívá v tom, že deci (d) je desetina jednotky, zatímco deka (da) už je deset jednotek. Zajímavé je, že obě předpony v běžné komunikaci často užíváme bez jednotky:

Kupujeme si dvacet deka šunky (na mysli máme dekagramy) a dáváme si dvě deci vína (máme na mysli dva decilitry).

Jednotku si totiž domyslíme, jelikož předpona se k ní dle zvyku pojí. Oficiálně bychom však měli používat celý název jednotky a stále platí to, že jednotku s předponou píšeme dohromady.

→ Koupil jsem dvacet dekagramů / 20 dag salámu. (ne deset deka-gramů, deset decagramů, deset dekogramů, 10 dkg)
→ Piva dostanu půl litru, ale vína jen dva decilitry / 2 dl, takže si dám to pivo. (ne dva deci-litry, 2 dcl, dvě deci litry)

Kilo-

Jednou z posledních často užívaných předpon je kilo, což je tisíc jednotek. Slovo pochází z řečtiny (překládá se právě jako tisíc), opět se na něj tedy nevztahuje český pravopis a po k píšeme i, přestože se jedná o tvrdou souhlásku.

Jde o další předponu, kterou v určitých situacích využijeme i samotnou. Konkrétně jde o její využití v oblasti hmotnosti, kdy o jedinci v běžné mluvě častěji řekneme, že váží šedesát kilo, nikoli šedesát kilogramů. V oficiální komunikaci je ale opět třeba dbát na celý název.

→ Základní jednotkou hmotnosti není gram, ale kilogram. (ne kylogram, kilo-gram, kilo gram)

Zajímavé je, že v neoficiální komunikaci se jako kilo označuje i stokoruna, přestože to logicky nedává smysl – jestliže je kilo tisíc jednotek, sedělo by kilo spíše na tisícikorunu.

Mega- a giga-

Předpony mega- a giga- jsou tak obrovské (mega = milion jednotek, giga = miliarda jednotek), že se u nejběžnějších jednotek (metr, gram) téměř neužívají. Zaznamenat je můžeme v souvislosti s hertzy či bajty, ale stejně jako např. předpona mikro se vyskytují i v některých slovech (megakoncert, megalomanie, gigantický) označujících něco obrovského.

→ Giganotosaurus byl jeden z největších masožravých dinosaurů. (ne giga notosaurus, gyganotosaurus, giga-notosaurus)
→ Kapacita cédéčka je jenom sedm set megabajtů / 700 MB. (ne sedm set mega bajtů, sedmset megabajtů, 700MB)