Rozbor uměleckých textů: Epanastrofa

Jedním z pojmů, který je založen na opakování řečeného, je vedle anafory a epifory také epanastrofa. Někdy se můžeme setkat i s názvem palilogie.

Co je to epanastrofa?

Jedná se o básnickou figuru, která pochází z řeckého epanastrofé, to znamená v překladu obrácení. Jedná se o opakování stejného slova nebo slovního spojení na konci jednoho řádku a na začátku verše následujícího. Setkat se s tímto pojmem můžeme i v rétorice.

Za využití epanastrofy se tak myšlenky ve výpovědi váží pevněji k sobě, tím pádem se zesiluje návaznost.

Příklady

Střela ta se zaryla v bílá ňadra, v bílá ňadra prvního Tatařína.

J. Seifert, Jaro, sbohem

Já neznám jména květin
v záplavě zeleně,
jsem očarován před tím
a co mi po jméně.
A co mi po jméně,
jen klidně ulehni si
tu na mém rameně,
ať dech tvůj s mým se smísí.
Ať dech tvůj s mým se smísí,
jak voní mi tvá pleť!
Ten parfém v Paříži si
nemohu vymyslet.

J. Seifert, Jaro, sbohem

Pro jistotu ještě jednou:

EPANASTROFA = Opakování výrazů z konce jedné věty na začátku věty následující.
ANAFORA = Opakování týchž výrazů na začátku po sobě jdoucích veršů nebo vět.
EPIFORA = Opakování týchž výrazů na konci po sobě jdoucích veršů nebo vět.

Autor/ka: Bc. Renáta Malá
Pošli tento příspěvek svému blízkému