Rozbor uměleckých textů: Přirovnání

Někdy je potřeba náš projev určitým způsobem „oživit“, učinit ho mnohem rozmanitějším a zajímavějším, proto často v neformálních konverzacích využíváme přirovnání. Vyjádření s pomocí přirovnání je poté zajímavější a mnohem jasnější.

Co je to přirovnání a jak ho poznáme?

Přirovnání je pojmenování na základě srovnání, podobnosti dvou subjektů. Přirovnání bezpečně poznáme podle částice jak(o).

Oči jako dva pecny.
Má oči jako pomněnka.
Je chytrý jako liška.
Je drzá jako lázeňská veverka.

Přirovnání ale nemusíme nutně tvořit jen za pomoci jak(o). Existuje mnohem více možností, jak přirovnání vytvářet:

Přirovnání se spojkou „až“

Cpe se až mu za ušima lupe.
Lže až se mu od pusy práší.
Řve až se hory zelenají.

Přirovnání se spojkou „než“

Je to lepší než drátem do oka.
Je to lepší než huba plná sazí.

Přirovnání se spojkou „že“

Je tak stará, že pamatuje Šemíka jako hříbě.
Je tak ošklivá, že by si o ni kolo neopřel.
Mám žízeň, že bych vypil celý rybník.

Jiné způsoby přirování

Slzy, co perly
Je chytrý nad lišku.
Má sílu za koně.
Má se hůře psa.

Přirovnání ve spojitosti s nadsázkou

Přirovnání rovněž poznáme podle toho, že je u něj často využívána nadsázka (hyperbola).

Pálí to jako čert.
Mám rýmu jako blázen.
Podívej se na sebe, jsi špinavý jako dobytek.

Stejně jako nadsázka, tak i přirovnání se snaží na určitou věc upozornit, zveličit ji. Někdy se může zveličení tak přehnat, že dojde až ke ztrátě významu (desémantizaci). Poté zůstává přirovnání jen expresivní a zdůrazňovací.

Bolest jako blázen.
Díra jako blázen.

Pro jistotu ještě jednou:

PŘIROVNÁNÍ = Pojmenování na základě srovnání
HYPERBOLA = Pojmenování zveličující skutečnost (nadsázka)