Dělení slov na konci řádku
 v českém jazyce – PRAVIDLA

Jistě znáte ten pocit, kdy píšete píšete až se dostane na samotný konec řádku, ne-li dokonce na hřbet samotného školního sešitu, který vám nedovolí dané slovo dopsat do konce. Často se tak stane, že určité slovo na konci řádku rozdělíte chybně a pokračujete v psaní na dalším řádku.

Jak se naučit dělit slova?

Nejenže je takový výtvor neestetický, ale především chybný. Z tohoto důvodu se musíme naučit slova na konci řádku správně dělit. Proto, když se blížíme, respektive naše ruka, ke konci řádku, je potřeba si pamatovat pár pravidel.

Kdy slova nedělíme?

Jednoslabičná pravidla (např. pán, hrad) nikdy nerozdělujeme. Pokud se nám na řádek nevejdou celá, prostě je napíšeme až na ten další. Rovněž nedělíme zkratky.

U těch si pamatujme, že se píšou vždy dohromady (např. DAMU, ČR, OSN). Poslední, co nerozdělujeme, jsou slova, která začínají samohláskou na začátku. Má-li slovo dvě slabiky a začíná-li na samohlásku (a, e, i / y, o, u), píšeme je vždy dohromady (např. otec, okno, Anča, afta).

Kdy slova dělíme?

Pokud se jedná o složené slovo, dělíme ho přednostně na jednotlivé celky, z nichž se skládají (země-pis, raději než ze-měpis). V případě, že slovo obsahuje předponu, dělíme ho až za ní (do-|razit, pře-razit). V případě, že je slovo s příponou, také ji upřednostníme (dřevě-|ný).

V dalších případech dělíme slova podle slabik. Například slovo víla obsahuje slabiky dvě – ví a la, proto slovo dělíme na ví-la. U mnoha slov je možné různé dělení. Pravidel je na to sice hodně, ale žádná však neplatí závazně.

Příklady:

Ve škole jsme poprvé pracovali s troj-|úhelníkem.
Ve škole jsme poprvé pracovali s trojú-|helníkem.
Ve škole jsme poprvé pracovali s trojúhel-|níkem.
Na zahradě vykvetly muš-|káty.
Na zahradě vykvetly mušká-|ty.
Kon-|valinka je jedovatá rostlina.
Konva-|linka je jedovatá rostlina.
Konvalin-|ka je jedovatá rostlina.

Místa, kde lze slovo dělit, tradičně označujeme spojovníkem.