Stejnojmený × stejnojmenný

Záludné přídavné jméno už nachytalo spoustu studentů a žáků. Nenechte se zmást a pojďte se podívat na pravopis, abyste ve slovech neudělali chyby.

Toto dlouhé slovo má jen jednu pravopisně správnou variantu, a tou je ta delší se dvěma n. Druhá varianta se v českém jazyce nepoužívá (myšleno v psané formě, v mluvené to poznáme minimálně).

Stejnojmený

První možnost už nebudeme dále popisovat a uvádět k ní příklady. Do pravopisného jazyka nepatří, tudíž se vrhneme na druhou správnou variantu.

Stejnojmenný

Slovo stejnojmenný se píše jedině se dvěma n. Původně vzniklo totiž odvozováním, a to odtržením koncovky o v kořenu slova jméno, která byla nahrazena příponou -ný. Výsledné slovo se ještě spojilo s částí stejno-, a tak vznikla delší varianta slova jmenný – stejnojmenný. Obě slova však mají stejná pravidla.

Při odvozování došlo ke zdvojení

Jelikož je kořen slova zakončený na písmeno n a je k němu připojena přípona začínající také na n, musíme dvě n ve slově zachovat. Ať to není jen teoretické, pojďme si ukázat názorné příklady užití slova ve větě.

Cíl své cesty najdete na stejnojmenné zastávce, kterou už jste projížděli.
Stejnojmenné názvy uměleckých děl jdou rozeznat alespoň podle stylu a období.
Podle románu byl natočen kvalitní stejnojmenný film, který byl přeložen do pěti jazyků.
Stejnojmenné označení autobusových stanic je skutečně nelogické.
V hudební výchově se žáci setkají s paralelní a stejnojmennou stupnicí.

POZOR

Dvě n se píší u slova stejnojmenný a u podobných slov, ve kterých je kořen stejný – zájmenný, bezejmenný, stejnojmenný.