Strašpytel × strašpitel

V tomto případě je vhodné poukázat na vznik slova, tedy na otázku slovotvorby. Námi řešené podstatné jméno vzniklo procesem skládání, tedy došlo ke spojení dvou slovních základů (dvou různých samostatných slov). Zde se jedná o podstatné jméno strach a podstatné jméno pytel.

Strašpytel je někdo, kdo se bojí, je zbabělý atp., tedy „pytel strachu“. Konkrétně se jedná o tzv. složeninu vlastní, to znamená, že alespoň jeden ze slovních základů je nějak upraven a nemá svou původní podobu. Zde došlo ke změně z „ch“ na „š“ (strach – strašit, strašidlo, strašpytel). Právě proto, že je součástí vyjmenované slovo pytel, píšeme vždy pouze s „y“, tedy strašpytel.

Stejně tak píšeme i slova odvozená a příbuzná, např.: strašpytlík, strašpytlíček. Pozor, tvar 1. pádu množného čísla je zakončen na -ové, napsat můžeme pouze strašpytlové. Též upozorňuje na kolísání mezi tvrdým a měkkým vzorem při skloňování, lze napsat strašpytla / strašpytle, strašpytlovi / strašpytlu apod.

Příklady:

Půjdeš se mnou na stezku odvahy, nebo jsi opravdu takový strašpytel?
Přestaň ze sebe dělat strašpytla / strašpytle a pojď už.