PRAVIDLA – Vedlejší věta způsobová

V tomto článku se blíže podíváme na jeden z druhů vedlejších vět, které se dají především díky tomu, jak se na ně ptáme, nejsnáze poznat. Jedná se o závislou větu z podskupiny vět příslovečných, přesněji o vedlejší větu příslovečnou způsobovou.

Jak vedlejší větu způsobovou poznáme?

Stejně tak jako jiné příslovečné věty i vedlejší věta způsobová zastupuje příslovečné určení z věty hlavní, v tomto případě příslovečné určení způsobu. Samo o sobě bývá vyjadřováno příslovcem či spojením předložky a podstatného jména. Určuje způsob provedení nebo kvalitu slovesného děje z řídící věty a stejně jako na samotné příslovečné určení způsobu se na ni ptáme otázkami: Jak? Jakým způsobem? V roli spojovacích výrazů tu pak máme k dispozici jak, že, pokud nebo třeba aby.

Postav to podle sebe. → Postav to,^VH jak uznáš za vhodné.^VV – Jak to máš postavit?
Vypadala nervózně. → Vypadala,^VH že se nejspíš brzo zhroutí.^VV – Jak vypadala?

Stejně jako v případě jiných vět i tady někdy nastane situace, kdy slovo z věty hlavní odkazuje na větu vedlejší. Klasicky jej pak bereme jako obsahovou součást právě věty závislé.

Příklady vedlejších vět způsobových:

• Pracuj tak,^VH aby tvoje děti jednou nemusely hnout prstem.^VV – Jak máš pracovat?
• Paní učitelka křičela tak,^VH že mi málem popraskaly ušní bubínky.^VV – Jak paní učitelka křičela?
• Váš Pepíček i ve škole mluví tak,^VH jak mu pusa narostla.^VV – Jak Pepíček mluví?
• Nemohli být spokojeni,^VH pokud šlo o peníze.^VV – Jak nemohli být spokojeni?
• Jak se do lesa volá,^VV tak se z lesa ozývá.^VH – Jak se z lesa ozývá?
• Našeho malého Karlíka uklidníte jedině tak,^VH že mu dáte jeho oblíbeného plyšového slona.^VV – Jak uklidníte malého Karlíka?
• Najednou se zvedl a začal pobíhat,^VH jako by do něj uhodil blesk.^VV– Jak začal pobíhat?
• Snažila jsem se to uvařit tak,^VH aby ti to chutnalo co nejvíc.^VV – Jak jsem se to snažila uvařit?