Jak správně psát pomlčku a spojovník

V takové pomlčce (–) spousta z nás nevidí žádnou velkou vědu. Bez přemýšlení ji používáme, aniž bychom si uvědomovali, že graficky užíváme spojovník (-), nikoli pomlčku. Věděli jste, že na české klávesnici se pomlčka ani nenachází? A víte vůbec, kde použít pomlčku a kde spojovník? 

Pomlčka

Pomlčka je dlouhá vodorovná čárka a, jak bylo řečeno, na české klávesnici ji nenalezneme, obsahuje pouze spojovník (-), pro pravou pomlčku (–) musíme držet klávesu alt a zadat sekvenci čísel 0150, případně 0151 pro delší variantu pomlčky (—). Uživatelé operačního systému Mac OS X využívají zkratku alt+- (alt a spojovník). Užívat můžeme obě varianty pomlček, ovšem s tím, že jejich použití musí být v jednom dokumentu jednotné.

Slouží při oddělování částí projevu, vyjádření rozsahu či vztahu, jako vyznačení přestávky v řeči, pro uvození přímé řeči a vyjádření celého čísla při psaní peněžních částek.

Příklady, kde pomlčku užíváme:

Z obou stran se odděluje mezerami, ale protože jsme v češtině, neplatí to tak úplně všude, jsou výjimky. Tady to nastává v případě, kdy pomlčka zastupuje výrazy a, až, od do nebo versus. Jsou-li oddělené výrazy jednoslovné, pomlčka se píše bez mezer, pokud je ale alespoň jeden z výrazů víceslovný, mezery by tam být měly.

utkání Česko–Rusko┃utkání Česká republika – Rusko

dálnice Praha–Brno┃ dálnice Praha – Hradec Králové

strana 39–99

dvojice Potter–Weasley┃ dvojice H. Potter – R. Weasley

Pokud se vedle sebe ve větě objeví pomlčka a čárka, píše se obvykle jen pomlčka. Má-li ale vynechání čárky vliv na zřetelnost, je vhodnější ponechat obě interpunkční znaménka.

Ta paní – v jedné ruce držela zbraň a v druhé cestovní tašku – řekla prodavači, že má v plánu vykrást jeho obchod.
Ta paní řekla prodavači – měl zrovna otevřenou kasu –, že má v plánu vykrást jeho obchod.

Kde dále píšeme pomlčku

• Když je pomlčka na konci řádku, nechává se pouze tam, neopakuje se na začátku dalšího. Na konci ani na začátku ale nemá být pomlčka vyjadřující rozsah nebo výrazy a a versus, jsou-li bez mezer. V takovém případě se proto nahrazují slovním vyjádřením.
• Na začátku řádku se pomlčka píše jen při uvození přímé řeči, ve funkci odrážky nebo jako opakovací znaménko v rejstřících.
• Pomlčka se může používat i při psaní celé finanční částky (250,– Kč nebo i pouze 250,–), lepší je ale varianta bez ní – 250 Kč.

Spojovník

Spojovník je krátká vodorovná čárka (-, na klávesnici je obsažena), která se v češtině užívá, pokud chceme vyjádřit, že spojené výrazy tvoří těsný významový celek. Na rozdíl od pomlčky se nikdy neodděluje mezerami z obou stran. Píše se buď úplně bez mezer mezi výrazy, které spojuje, nebo s mezerou před (přípona -ismus) či za (pěti- nebo šestimístný kód) spojovníkem, pokud naznačuje neúplné slovo.

Příklady, kde spojovník užíváme:

a) Jak bylo řečeno už výše, spojovník se užívá pro spojení výrazů v těsném významovém celku. Jedná se o složená přídavná jména zakončená na -sko, -cko, -ně nebo -ově (anglicko-český). Mohou to být i další přídavná jména v souřadném vztahu, přičemž varianta se spojovníkem se od té bez něj liší významem (žlutozelený = nějaký odstín namíchaný ze žluté a zelené; žluto-zelený = dvě samostatné barvy).

b) Spojuje i podstatná jména, pokud druhý člen není určující. Může tedy být topenář-instalatér s tím, že takový člověk je zároveň topenář i instalatér. Lékař chirurg ale bude bez spojovníku, protože v tomto případě se jedná o lekáře, který se věnuje chirurgii (nemůže být chirurg bez toho, aby byl lekář).

c) Pokud se žena v minulosti vdala a chtěla si ponechat obě příjmení, stala se z ní např. Ana Černá-Nováková, dnes už by se spojovník užívat neměl (byla by tedy Anna Černá Nováková), nejde-li o udržování rodinné tradice nebo cizí jméno (Antoine de Saint-Exupéry, Kim Čong-un).

d) Spojovník spojuje také místní jména nebo správní oblasti (Frýdek-Místek, Praha-Vysočany). Když se stane, že je jeden člen víceslovný, lze spojovník nahradit pomlčkou, která se z obou stran oddělí mezerami (Ústí nad Labem – Severní terasa).

e) Připojuje se jím spojka -li, která se zpravidla přidává ke slovesu stojícímu na začátku věty (Dá-li Bůh…). Spojovník se však nepíše, pokud je -li součástí složené spojky (zdali, čili, jestli, neboli, nežli, ačkoli).

f) Mimo to se užívá i v některých cizích slovech (ping-pong), při dělení slov (čo-ko-lá-da, č-o-k-o-l-á-d-a), v chemickém názvosloví (uhličitan-dihydroxiddiměďnatý), v internetových adresách (www.e-citaty.cz), při sestupném psaní kalendářního data (2017-12-29) nebo při zdůraznění (Ne žežicha, ale ře-ři-cha!).