Monotónní × monotóní

V tomto případě se budeme řídit běžnými pravidly pro psaní souhláskových skupin, zde konkrétně zdvojeného nn či jednoho n.

Směrodatný je pro nás vždy základ slova a přípony. Končí-li základ slova na „n“ a je připojena přípona –ný, musí dojít ke zdvojení — píšeme „nn“ (např. rostlinný — základem slova je rostlin(a), -a je koncovka a tudíž odpadá; k základu rostlin je připojena přípona –ný = rostlin + ný). Pokud základ slova nekončí na „n“ nebo přípona písmeno „n“ neobsahuje, není důvod ke zdvojení.

Přídavné jméno monotónní je složeno ze tří částí: mono-tón + přípona -ní = mono-tón-ní). Písmeno „n“ je obsaženo na konci základu slova i v příponě, dojde tedy ke zdvojení a píšeme pouze takto: monotónní. Přídavné jméno monotónní je cizího původu, předpona mono- vždy označuje něco, co se vyskytuje jednou, v počtu jeden (např. monoteismus — víra v jednoho boha, monolog — promluva jednoho mluvčího apod.).

Monotónní označuje něco únavného, jednotvárného a stále se opakujícího (jeden tón pořád dokola, opakovaně).

Příklady:

Jeho proslov mě nebavil, protože mi přišel monotónní.

Cesta vlakem byla tak monotónní, že jsem ihned usnul.