Vpředu × v předu

Tyto výrazy patří opět ke skupině slov, kde psaní nemusí být zcela jednoznačné a není pro nás snadné přiklonit se k jedné z variant.

Zde se jedná o tzv. příslovečnou spřežku, to znamená spojení předložky s jiným slovním druhem v jedno slovo (na základě toho, že se výrazy vyskytovaly opakovaně vedle sebe a používaly se jako ustálené spojení), např. slova: potom, přitom, obden, najisto apod. I zde se slova vyskytovala opakovaně vedle sebe, a proto došlo k jejich spojení; spojení předložky „v“ a podstatného jména „předek“, případně přídavného jména „přední“.

Proto výrazy nyní píšeme dohromady jako jedno slovo, tedy vpředu. Při tomto psaní se pak ale jedná o slovní druh příslovcí, který používáme ve významu v přední části, napřed apod. Je též možné použít podobu slova vepředu se stejným významem. Jiné je však slovo vpřed — to používáme v jiném kontextu, např.: dopředu, kupředu, ve směru pohybu apod. (např.: postoupit o krok vpřed).

Příklady:

V autobuse si raději sedám vpředu, aby mi nebylo špatně.

Zapni si ještě to zapínání vpředu, bude to hezčí.