Jsem × sem

U této dvojice je velmi nutné rozlišovat význam, který je zcela odlišný. Lze napsat podobu sem i jsem. Ovšem jsem je tvar slovesa být (1. osoba jednotného čísla).

Tento tvar používáme buď ve významu existovat (časově i místně), nebo se stává součástí složených slovesných tvarů (např. minulý čas byl jsem). V mluvené řeči nebo neformální písemné konverzaci se sice můžeme setkat se spojením „já sem“, nikdy jej ale nemůžeme použít ve spisovném jazyce, není totiž správný!.

Sem, bez počátečního „j“, lze užít jako spisovný tvar v případě, že se jedná o příslovce. Sem poukazuje na určitý směr, na místo, vystupuje jako opak ke tvaru „tam“.

Příklady:

Jsem nespokojená s tvým chováním.

Nikdy jsem ještě nejedl tatarský biftek.

Polož ty knihy sem.