Inkognito × inkognyto

Pravopisně správná je pouze podoba inkognito.

Jedná se o výraz pocházející z latiny; slovo cizího původu, proto je zachován původní pravopis a po písmenu „n“ následuje „i“, neplatí zde zásada českého pravopisu o tvrdých souhláskách.

Toto slovo může být užíváno buď jako podstatné jméno – v případě, že označuje stav, kdy někdo nevystupuje pod vlastním jménem, nebo jako příslovce – nikoliv pod vlastním jménem, na zapřenou, tajně.

Příklady:

Předseda vlády cestoval na Sicílii inkognito, aby ho nikdo z novinářů nepoznal.

Na maškarním plese jsem byl inkognito.