PRAVIDLA – Slovosled v české větě
My Češi se o slovosled příliš nezajímáme, jelikož ho máme již zažitý, ale občas se na něj může někdo zeptat i ve škole. Proto jsme pro vás připravili tento článek.
Slovosled
Slovosled = řazení slov za sebou.
V češtině je slovosled poměrně volný, nikoli však libovolný
Na slovosled působí:
- významová stránka (členění na východisko a jádro),
- mluvnická stavba věty,
- rytmické zřetele.
Významová stránka
Je pro slovosled nejdůležitější. Rozlišujeme to, o čem mluvíme (stojí na začátku výpovědi), co je sdělně závažné, co je jádrem sdělení (řadíme na konec výpovědi). Na konec věty klademe také slova, která chceme zdůraznit. V celku utvořeném více větami bývá na začátku řazen výraz, o kterém byla řeč v předchozí výpovědi.
Znal jsem jeho kamaráda Petra. Ten byl tak hodný a milý.
Mluvnická stavba věty
Některé větné členy mají ve větě obvyklé nebo ustálené místo. Základním typem slovosledu je: podmět – (subjekt) přísudek (verbum) – předmět (objekt).
Babička koupila dům.
Přívlastek shodný stojí zpravidla před podstatným jménem (krásná žena) a přívlastek neshodný za podstatným jménem (kočka domácí).
Rytmické zřetele
Příklonky
- Slova přiklánějící se ke slovům předcházejícím.
- Nemohou stát na začátku věty.
- Kratší tvary zájmen mi, ti, tě, mu, ho, se; tvary slovesa být ve složených slovesných tvarech.
- Stojí za slovem, k němuž se významově nejtěsněji vztahují.
Píše se rok dva tisíce dva.
Mirek mi začátkem týdne předal vzkaz.
Předklonky
Zájmena a spojky a, až, že).
Promnul si oči, až když vstal z postele.