PRAVIDLA – Neúplná věta, vsuvka, osamostatněný větný člen

Nevíte, jaký je rozdíl mezi vsuvkou, neúplnou větou a osamostatněným větným členem? Tak to je pro vás určený tento krátký článek, který se vám to pokusí vysvětlit.

Neúplná věta (eliptická)

Jde o věty, kde je vynechán výraz, který je ze situace zřejmý.

Nikde nic.

Jako eliptickou větu můžeme chápat i odpověď na otázku, kde tázaný neopakuje to, co již řekl tazatel.

Kolik je hodin? Deset. Není třeba odpovídat: Je deset hodin.

Vsuvky (parenteze)

Jedná se o vložené výrazy, které s větou obsahově souvisí, ale mluvnicky do celku zařazeny nejsou.

Já vám, promiňte mi to, musím říct pravdu.

Přijdu k tobě možná zítra.

Vsuvky do věty tedy „nepatří“ a je možné je ve větě vynechat. Vsuvky jsou z obou strana oddělené čárkami.

Tento pokoj, jak jsem se již zmínil, já uklízet nebudu.

Vsuvka je zde: jak jsem se již zmínil. Nejedná se o souvětí.

Vsuvkami často bývají výrazy: prosím, tuším, ovšem, snad, myslím, upřímně řečeno, atp. Tyto výrazy se natolik ustálily, že je čárkami oddělovat nemusíme, ale můžeme.

Často jsou obsahově nevýrazné, říkají se ze zdvořilosti nebo zakrývají nedostatky mluvčího, proto se dají řadit mezi tzv. parazitní slova a jejich časté užívání není vhodné

Samostatný větný člen

Jedná se o samostatné, oddělené větné celky, které by mohly být součástí větné konstrukce, ale pro jejich zdůraznění stojí často před větou nebo za ní.

např.: O svátcích, to jsme byli u našich příbuzných.

To vždy chtěl, jezdit na koni.

Často se užívá u oslovení.

Paní Nováková, jste úžasná!

 Je mi to, pane kolego, jasné.

Stejně to platí u citoslovcí.

Ach, to je super!

Brr, to je zima.

V psaném textu se odděluje čárkou, v mluvené řeči přestávkou či zvýšeným hlasem.