PRAVIDLA – Podstatná jména

Podstatná jména jsou pro český jazyk a tvorbu české věty velice důležitá. Jen se zamyslete, jak často vy sami použijete v běžné řeči podstatné jméno? Určitě byste to ani nespočítali, protože je to jeden z nejpoužívanějších slovních druhů v našem jazyce.

Proto je nutné podstatná jména dobře znát, a to nejen kvůli školním povinnostem. Následující článek by vám mohl pomoci tento slovní druh poznat mezi ostatními, ale i rozlišovat různé druhy podstatných jmen či je správně skloňovat.

Co jsou podstatná jména?

Úplně nejjednodušeji můžeme říci, že podstatná jména (latinsky substantiva) jsou vlastně jména:

• osob (Petr, bratr, ježibaba, žena, Michal),
• zvířat (kočka, sova, želva, žirafa, surikata),
• věcí (konev, kniha, culík, letadlo, telefon),
• vlastností (trpělivost, výška, hloupost, chytrost),
• dějů (spánek, běhání, spadnutí, utopení).

Podstatné jméno pojmenovává základní věci a skutečnosti, které nás obklopují v běžném životě, ale i např. duševní stavy (láska, nenávist, zloba).

Podstatné jméno = ohebný slovní druh

Podstatná jména řadíme mezi tzv. ohebné slovní druhy (společně s přídavnými jmény, zájmeny, číslovkami a slovesy). To znamená, že mění svůj tvar. U podstatných jmen tomuto jevu říkáme skloňování (u sloves je to časování).

např. slon × viděl jsem slona × žirafa se slonem × pohádka o slonovi

Co se týče větných členů, tak podstatná jména ve větě plní nejčastěji funkci podmětu (Petr šel domů.) nebo předmětu (Dostal jsem dárek.).

Podstatná jména konkrétní a abstraktní

Jedním možným dělením je dělení na podstatná jména konkrétní a podstatná jména abstraktní. Jedná se o poměrně snadné dělení, které většinou nedělá příliš problémů. Procvičit si je můžete v našem testu – podstatná jména konkrétní/abstraktní. V rozlišení se dá využít i poučka – na konkrétní podstatná jména si v reálném světě můžeme sáhnout (postel, klíče,…), na abstraktní si sáhnout nemůžeme (láska, cit,…).

podstatná jména konkrétní	podstatná jména abstraktní
Podstatná jména konkrétní jsou pro nás mnohem jednodušší, protože označují skutečnost/věc, kterou si můžeme představit. Jedná se většinou o předměty, osoby či zvířata, která jsou hmatatelná, tedy hmotně existují a mají nějakou konkrétní podobu.	Na druhé straně známe podstatná jména abstraktní, ta nemají jasnou podobu a nelze si je jednoznačně představit, jedná se často o vlastnosti, děje nebo duševní stav.
Příklad: pes, maminka, větev	Příklad: láska, spaní, trpělivost

Podstatná jména obecná a vlastní

Druhou skupinou jsou podstatná jména obecná a podstatná jména vlastní. Základním rozdílem mezi těmito druhy je to, zda jméno označuje jednu jedinečnou a konkrétní skutečnost či ne. Rozlišit podstatná jména obecná a vlastní se hodí při psaní velkých a malých písmen.

podstatná jména obecná	podstatná jména vlastní
Podstatná jména obecná pojmenovávají neurčité věci a skutečnosti, které nejsou blíže určené a nejedná se tak o jména konkrétní. Neoznačují tedy jednu jedinou skutečnost, ale jakoukoliv obecnou – píšeme je proto s malým počátečním písmenem, např. člověk, pes, mouka apod.	Podstatná jména vlastní označují jeden konkrétní, jedinečný a určitý jev. Patří sem například jména osobní (Petr, Novák), jména zeměpisná (Praha, Morava) či další jména (názvy literárních děl: Povídky malostranské, názvy institucí: Národní divadlo apod.). Všechna vlastní jména musíme psát s velkým počátečním písmenem.

Příklady:

Viděl jsem venku běžet nějakého psa. – podstatné jméno obecné
Náš Azor hlídá celý dům a zahradu. – podstatné jméno vlastní

Mluvnické kategorie podstatných jmen

Mluvnické kategorie (někdy používáme pojmenování mluvnické významy) jsou kategorie, které u podstatných jmen určujeme. Jedná se o různé obměny, které s podstatnými jmény můžeme dělat při skloňování – jména se tak lépe přizpůsobí kontextu věty a dovolí nám vyjádřit to, co chceme. U podstatných jmen můžeme určit tyto mluvnické kategorie: rod, číslo, pád, vzor. Rozebereme je podrobněji:

Rod (jmenný rod)

U jmen rozlišujeme tři základní rody:

• mužský rod – můžeme si pomoci tím, že použijeme ukazovací zájmeno „ten“ (ten muž, ten zámek, ten slon, ten počítač, ten Mirek)
• ženský rod – pomáháme si ukazovacím zájmenem „ta“ (ta sestřenice, ta police, ta kniha, ta Magdaléna, ta opice)
• střední rod – pomáháme si ukazovacím zájmenem „to“ (to dítě, to máslo, to obydlí, to tele, to štěně)

Český jazyk rozlišuje dva druhy rodu – jeden tzv. rod gramatický (ten je popsán výše – rod mužský, ženský a střední). Rod gramatický je spojen se samotným jazykem a řídíme se tím, jak si můžeme na dané jméno ukázat (ten, ta, to). Naproti tomu existuje tzv. rod přirozený, který se řídí reálným světem, ne pouze jazykovými pravidly. V rámci rodu přirozeného můžeme určit pouze dva rody – mužský a ženský. Střední rod úplně chybí a vysvětlení je jednoduché: při určování přirozeného rodu se řídíme pohlavím osoby či zvířete – pohlaví je buď mužské, nebo ženské.

Příklad:

Kuře je dle gramatického pravidla rodu středního (to kuře), ale dle přirozeného rodu je každé mládě pohlavím buď samec, nebo samice. Stejné pravidlo platí například u podstatného jména dítě – dle gramatického rodu je toto jméno rodu středního, ale dle přirozeného rodu je každé dítě buď dívka (rod ženský), nebo chlapec (rod mužský).

Životnost

U rodu mužského ještě navíc určujeme životnost podstatného jména – určíme, zda je jméno životné (např. pán, osel, chlapec, Pavel, manžel, pes apod.) nebo neživotné (např. kostel, počítač, poklad, cíl apod.). Zpravidla platí, že u podstatných jmen rodu mužského neživotného se shoduje zakončení 1. a 4. pádu jednotného i množného čísla, jak vidíte v následující tabulce:

pády	číslo jednotné	číslo množné
1. pád	hrad	hrady
4. pád	hrad	hrady

Číslo (jmenné číslo)

Jmenné číslo podstatných jmen vyjadřuje skutečnost, v jakém počtu se konkrétní jméno vyskytuje, kolik daných věcí, osob, zvířat je.

• V českém jazyce rozlišujeme číslo jednotné, které označuje jednu osobu, zvíře či věc, např. jeden ježek, jedna sestra, jedno dítě apod.
• Naproti tomu známe číslo množné – to používáme k pojmenování více věcí, osob či zvířat, např. dva muži, deset opic, tucet vajec apod.

Ve starém jazyce existovalo ještě tzv. číslo dvojné (neboli duál), který označoval dvojici nebo pár něčeho. V současnosti se duál již nepoužívá, ale jeho pozůstatky se zachovaly pro označení párových orgánů: např. rukama, nohama, očima, ušima apod. To, že se jedná o číslo dvojné, nám signalizuje specifické zakončení koncovkou -ma/-ama (nikoliv -ami jako v případě ženského rodu – ženami apod.).

Pád

Kategorie pádu je pro český jazyk specifická – čeština zná 7 pádů, což není v porovnání s ostatními jazyky běžné. Pády nám vyjadřují vztahy jména k dalším slovním druhům ve větě. Znalost pádů je pro správné vyjadřování (psané i mluvené) nezbytně nutná, a proto je třeba jim věnovat pozornost.

pády	pádová otázka	příklad
1. pád (nominativ)	Kdo? Co?	žena
2. pád (genitiv)	(bez) Koho? Čeho? Čí?	ženy
3. pád (dativ)	(ke) Komu? Čemu?	ženě
4. pád (akuzativ)	(vidím) Koho? Co?	ženu
5. pád (vokativ)	(oslovujeme, voláme)	ženo!
6. pád (lokál)	(o) Kom? Čem?	ženě
7. pád (instrumentál)	(s) Kým? Čím?	ženou

Vzor

Vzory podstatných jmen jsou určité šablony, podle kterých se řídíme při skloňování. Díky nim si tak jsme jisti, zda napsat muži či mužovi nebo jaké y/i napsat např. ve spojení vidím psy. Znalost vzorů podstatných jmen je velice důležitá pro správný pravopis a tvorbu spisovných tvarů. Jejich osvojení však není nic složitého a následující přehled vám jistě pomůže se zorientovat.

Vzory podstatných jmen jsou rozděleny podle rodů (zvlášť máme vzory ženského, středního, mužského rodu). Při určování vzorů podstatných jmen je prvním krokem právě určení rodu (u mužského rodu určíme ještě životnost), poté teprve zvolíme dle pádů a tvarů správný vzor. V některých případech je možné více variant, které můžeme u jednotlivého tvaru použít.

	rod ženský	rod střední
pán (živ.)	žena	město
hrad (podvzor les) (neživ.)	růže	moře
muž (živ.)	píseň	kuře
stroj (neživ.)	kost	stavení
předseda (živ.)
soudce (živ.)

Příklady určování mluvnických kategorií u podstatných jmen:

Zajímám se o koření – 4. pád, číslo jednotné, rod střední, vzor stavení

O tatínkovi – 6. pád, číslo jednotné, rod mužský, životný, vzor pán

S květinami – 7. pád, číslo množné, rod ženský, vzor žena

Podstatná jména hromadná × pomnožná × látková

Český jazyk je plný zvláštností a výjimek a podstatná jména mají také svou specialitu. Jedná se o tři skupiny podstatných jmen – jména hromadná, pomnožná a látková, která se vyznačují tím, že mluvnická kategorie čísla neodpovídá počtu dané věci (např. mluvnické číslo je množné, ale označovaná věc je pouze jedna či naopak).

Podstatná jména hromadná

Jména mají tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů nebo jevů.

Příklady:

uhlí, stromoví, vojsko, bratrstvo, mládež, skot

Podstatná jména pomnožná

Jména mají tvar množného čísla, ale označují pouze jednu věc.

Příklady:

ústa, kalhoty, spalničky, narozeniny, varhany, Vánoce, Čechy

Podstatná jména látková

Jména mají tvar jednotného čísla, ale označují větší množství nějaké látky; často se jedná o tzv. nepočitatelná jména, to znamená taková, která se musí např. zabalit do nějakého obalu či se musí uvést jednotka či míra, aby je bylo možné spočítat.

Příklady:

písek, mák, hrách, voda, žito