Svatba × svadba

Problém s pravopisem následujícího slova již téměř zlidověl, nejen díky zmínce v kultovní české komedii Zdeňka Trošky.

Při pouhém vyslovení slova si pravopisem nemůžeme být jisti, protože uprostřed slova dochází k asimilaci (spodobě) znělosti hlásek. V jistém ohledu nám mohou pomoci slova příbuzná nebo odvozená, kde je správná hláska slyšet výrazněji, např.: svatební, svatebčan apod.

Jistotu nám ale přinese až samotný původ slova. Výraz svatba pochází z praslovanského základu „svatý“ (i dnes užíváme spojení: svátost manželství apod.). Proto je vždy nutné psát „svatba“ s „t“ uprostřed slova přesto, že nás výslovnost lehce mate.

Příklad:

Neskutečně se těšila na svou svatbu, kterou si vysnila už jako maličká dívenka.

Už se nemůže dočkat, až začne plánovat svou velkou a honosnou svatbu.

Z okna sledovala kolonu svatebčanů s nevěstou v čele.