Múza × můza

Múza pochází z řecké mytologie a označuje dcery bohyně Mnémosymé a boha Dia. Jsou to bohyně, které měly tak říkajíc pod palcem všechna múzická umění (tanec, hudbu, divadlo, poezii).

Podle Řeků totiž byla takováto okamžitá inspirace, kterou umělci předváděli, seslaná shůry a mohly za ni právě Múzy.

V přeneseném smyslu se jedná o umělecké schopnosti, inspiraci a podnět k tvorbě.

Pravopis a etymologie

Původ slova múza byl zřejmě přejat z německého Muse. Muse bylo převzato z latinského slova Músa od řeckého Moũse, jakožto bohyně umění. Původ řeckého slova Moũse není jistý.

Pokud se jedná o označení umělecké schopnosti, píšeme počáteční „m“ malé → múza.

Pokud se jedná o označení bohyně, píšeme počáteční „m“ velké → Múza.

Pravidla českého pravopisu umožňují psát slovo múza dvojím způsobem, a to múza i musa. Zatímco první způsob (múza) zdomácněl a je chápan jako neutrální, druhý způsob (musa) je brán jako stylově příznakový (knižní a zastaralý).

Skloňování

Múza je podstatné jméno rodu ženského, které skloňujeme podle vzoru žena.

Pád	Jednotné číslo	Množné číslo
1.	múza	múzy
2.	múzy	múz
3.	múze	múzám
4.	múzu	múzy
5.	múzo	múzy
6.	múze	múzách
7.	múzou	múzami

Příkladové věty

A kterápak múza je ta vaše?

Má práce je ta nejkouzelnější na světě, byť zatím moc nevynáší – sloužím Múzám! Mým chlebem je umění.

„Johanka…,“ zasnil se, „to byla moje největší múza. Žádná jiná nebyla jako ona.“

Jeho neskutečně inspirativní múzou byla Blanka Štítná z naší bývalé vysoké školy.

Každý den se modlím k Múzám, aby mi byly nakloněny a do ouška mi šeptaly i nadále.

Čas a rodina – to je má oběť Múzám, kterou pro ně kladu téměř denně na oltář. Umění je krutá a osamělá řehole.