Můj × svůj
Výrazy můj, svůj patří mezi zájmena přivlastňovací, pomocí nichž přivlastňujeme určitou věc (zvíře, osobu), a to buď mluvčímu, od kterého daná promluva vychází, nebo osobě či věci, která je v dané větě původcem děje (zpravidla se jedná o podmět). Ačkoliv by se mohlo zdát, že jsou tato zájmena rovnocennými partnery, opak je pravdou. Výrazy můj/svůj podléhají přísným pravidlům, jež se týkají jejich správného užití. Divili byste se, jak často se v tom chybuje.
Pravidla užití můj/svůj
Obecná zásada při volbě správného zájmena můj/svůj zní: Jestliže se dané zájmeno týká podmětu věty, který je současně také vlastníkem, musíme můj nahradit zvratným přivlastňovacím zájmenem svůj. To stejné platí, jedná-li se o zájmena jeho a náš.
Vítám vás ve svém domě. (Správně)
Vítám vás v mém domě. (Špatně)
Já vítám (kdo, co – podmět nevyjádřený) a já jsem vlastníkem domu. Proto zaměníme můj za svůj.Petr vychovává své děti skvěle. (Správně)
Petr vychovává jeho děti skvěle. (Špatně)
Pakliže bychom ponechali jeho děti, napsali bychom, že vychovává například děti bratra, tedy ne své vlastní.Z rozkvetlých luk vyčnívaly skalní stěny a zraky příchozích poutaly k jejich vrškům. (Špatně)
Z rozkvetlých luk vyčnívaly skalní stěny a zraky příchozích poutaly ke svým vrškům. (Správně).
Pokud bychom ve větě ponechali k jejich, vztáhli bychom zájmeno k vrškům rozkvetlých luk, což je samozřejmě hloupost. Jestliže však použijeme ke svým, vztáhneme přivlastňovací zájmeno k podmětu věty, tedy ke skalním stěnám. Byly to vršky skalních stěn, které poutaly zraky příchozích. Proto je správné pouze použití zájmena svůj.
Stejně tak platí, že nahradíme tvůj za svůj v případě 2. osoby jednotného čísla.
Ty ani nechceš zkusit svůj koláč? (Správně)
Ty ani nechceš zkusit tvůj koláč? (Špatně)
I tato pravidla však mají své výjimky, kdy se jako lepší varianta jeví použití zájmena můj (místo zájmena svůj):
- Podmět coby původce děje a majitel dané věci nejsou úplně totožní.
V době Letních olympijských her jsme samozřejmě drželi palce našim sportovcům.
V literatuře jsme dnes probírali naše nejvýznamnější spisovatele.
Srdečně blahopřejeme všem našim úspěšným absolventům.
- Chceme-li zvlášť zdůraznit vlastnický vztah, a to tak, že jej postavíme do protikladu k jinému vlastníku (zejména tehdy, je-li přísudkové sloveso v 1. a 2. osobě).
Nasadil jsem si svou čepici. (Vlastníkem čepice jsem já; já jsem zároveň i mluvnickým podmětem ve větě.)
Nasadil jsem si mou čepici. (V tomto případě chceme zdůraznit, že jsem si nasadil čepici, která patří mně, není Petrova a není od Šárky. Nasadil jsem si tu moji a ve výběru jsem se nespletl.)
V případě různých reklamních textů se velice často užívá zdůraznění pomocí osobního zájmena. Z čistě mluvnického hlediska se jedná o chybu (viz pravilo výše), která je však tolerována. Chápeme, že tato chyba má své žánrové opodstatnění a že pisatel chce svou nabídku vyjádřit adresněji, přesvědčivěji.
Přijďte si vyzvednout vaši pračku. (Je vaše, už je zaplacená; správně by mělo být svoji.)
Naneštěstí se můžeme setkat také se zapeklitějšími případy, kdy jsou ve větě dva děje, jejichž původcem jsou rozdílné osoby. Pomůže, rozložíme-li si větu na jednodušší části.
Prosím vás o omluvení mého syna. (Já prosím, vy omluvíte, syn je můj.)
Žádám vás o neprodlené vyřízení mojí reklamace. (Já žádám, vy vyřídíte, reklamace je moje.)
Pokud však věty přeformulujete, můžete z toho snadno vybruslit:
Prosím vás, abyste omluvili mého syna.
Žádám vás, abyste neprodleně vyřídili moji reklamaci.
A nakonec jedna maličkost pro úplnost. Spory někdy může vyvolat také užití zájmen náš/váš. I tato zájmena se mění na zájmeno svůj. Musíme si dát pozor, jestli přivlastňujeme pouze osobám v podmětu, nebo celé skupině.
Budeme-li mít skupinu čtyř vědců, kteří se všichni společně podíleli na vývoji vakcíny proti zákeřné chorobě, ale z těchto čtyř vědců oslovíme pouze dva, pak je správné ponechat zájmeno váš.
Děkujeme vám, že se staráte úspěch vašeho výzkumu. (Podmětem jsou dva oslovení vědci, ale na výzkumu se podíleli všichni čtyři.)
Podobně také věta, kdy oslovíme pracovníky určitého oddělení. Firma však není jen jejich, má spoustu dalších zaměstnanců i jiných oddělení (výroba, marketing, ekonomický úsek, …).
Musíme se postarat o správný chod naší firmy.
Pravopis a etymologie
Jak již bylo řečeno výše, můj/svůj patří mezi zájmena přivlastňovací. Jejich skloňování je následující:
| Zájmeno MŮJ (rod mužský, životný) | ||
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | můj | mí, moji |
| 2. | mého | mých |
| 3. | mému | mým |
| 4. | mého | mé, moje |
| 5. | můj | mí, moji |
| 6. | mém | mých |
| 7. | mým | mými |
| Zájmeno MŮJ (rod mužský, neživotný) | ||
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | můj | mé, moje |
| 2. | mého | mých |
| 3. | mému | mým |
| 4. | můj | mé, moje |
| 5. | můj | mé, moje |
| 6. | mém | mých |
| 7. | mým | mými |
| Zájmeno SVŮJ (rod mužský, životný) | ||
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | svůj | sví, svoji |
| 2. | svého | svých |
| 3. | svému | svým |
| 4. | svého | své, svoje |
| 5. | svůj | sví, svoji |
| 6. | svém | svých |
| 7. | svým | svými |
| Zájmeno SVŮJ (rod mužský, neživotný) | ||
| Pád | Jednotné číslo | Množné číslo |
| 1. | svůj | své, svoje |
| 2. | svého | svých |
| 3. | svému | svým |
| 4. | svůj | své, svoje |
| 5. | svůj | své, svoje |
| 6. | svém | svých |
| 7. | svým | svými |
Etymologie
Původ slova můj lze nalézt ve tvaru 2. pádu osobního zájmena me-, který je ve staroindických jazycích ma, tedy můj. Slovo můj můžeme najít v mnoha slovanských jazycích – polsky mój, rusky moj, srbsky/chorvatsky môj, staroslověnsky moi, staročesky mój, mojě, moje.
Praslovanské mojь, moja, moje je nejpodobnější staropruskému mais (z indoevropského moi̭o-), patří sem také latinské meus (z mei̭o-), německé mein i anglické my (z mei-no-).
Slovo svůj taktéž prochází všemi slovanskými jazyky – polsky swój, rusky svoj, srbsky/chorvatsky svôj, staroslověnsky svoi. Praslovanské svojь, svoja je podobné staropruskému swais, swaiā (zřejmě z indoevropského sṷoi̭o-).
Příbuznost dále můžeme vidět v litevském sãvas, latinském suus, řeckém (homérském) heós, hós, avestském hva-, hava-, staroindickém svá-. Vše zřejmě pochází z indoevropského sṷo-, seṷo-, tvaru od zvratného zájmenného základu sṷe-, seṷe- (se).
Příkladové věty
Ukázky z textu (jen správný zápis):
Vítám vás ve svém domě.
Petr vychovává své děti skvěle.
Z rozkvetlých luk vyčnívaly skalní stěny a zraky příchozích poutaly ke svým vrškům.
Ty ani nechceš zkusit svůj koláč?
Je to můj bavlněný svetr, který jsem dostal od babičky.
Vítám vás na svém webu o fotbalových utkáních Manchesteru United.
V době Letních olympijských her jsme samozřejmě drželi palce našim sportovcům.
V literatuře jsme dnes probírali naše nejvýznamnější spisovatele.
Srdečně blahopřejeme všem našim úspěšným absolventům.
Nasadil jsem si svou čepici.
Nasadil jsem si mou čepici.
Prosím vás o omluvení mého syna.
Žádám vás o neprodlené vyřízení mojí reklamace.