Slabika × slabyka

Slabikou rozumíme část slova, která tvoří výslovnostní jednotku a obsahuje jednu slabikotvornou hlásku (má-ma, ba-ra-ba, za-hrad-ník, …).

Pravopis a etymologie

Český etymologický slovník nám ke slovu slabika podává následující výklad.

Slabiku (slabikář, slabičný, přeslabikovat, …) najdeme jen v češtině. Zdá se, že jde o jakousi odvozeninu z latinského syllaba z řeckého syllabē (sebrání). Syllabē je složeno ze syn- (z řečtiny; s, spolu) a labeĩn (brát, chytat).

Z hlediska volby, zda psát ypsilon, či měkké „i“, se v tomto případě řídíme podle pravidel psaní i/y v kořeni slov po obojetných souhláskách (vyjmenovaná slova).

Slabika mezi vyjmenovaná slova po B nepatří. Nejedná se ani o slovo příbuzné. Z tohoto důvodu je správné pouze psaní s měkkým „i“ → SLABIKA.

Skloňování

Slabika patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. slabika slabiky
2. slabiky slabik
3. slabice slabikám
4. slabiku slabiky
5. slabiko slabiky
6. slabice slabikách
7. slabikou slabikami

Příkladové věty

Než malé děti začnou číst plynule, učí se napřed jednotlivá slova spojovat po slabikách.

Umíš rozdělit tohle slovo na slabiky?

V první třídě jsme měli krásný slabikář.

Prosím tě, řekni mi to po slabikách a zřetelně, ať to napíšu správně.

Jako obecný základ pro dělení slov bereme slabiky.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
Internetové zdroje: Internetová jazyková příručka – slabika. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 11.08.2022]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=slabika
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4.
Pošli tento příspěvek svému blízkému