Refrén × refrém

Velice často se můžeme setkat s tím, že se v tomto slově chybuje, pravopis slova je ale jednoznačný.

Pravidla českého pravopisu a jazykové příručky uznávají jako správnou pouze podobu refrén s „n“ na konci. Podstatné jméno refrén pochází z francouzského výrazu refrain; i v této podobě vidíme na konci slova „n“, které se zachovalo i při přechodu do českého jazyka.

Není tedy žádný důvod psát na konci slova „m“, a i přesto, že se s touto variantou poměrně často setkáváme, není správná.

Refrén označuje část básně nebo písně, která se pravidelně opakuje.

Příklady:

Refrén té písně mi zní celý den v hlavě a musím si ho zpívat.

Zkusíme to zahrát znovu, začneme od refrénu.