Loajalita × loyajalita × loiajalita

Pojmem loajalita označujeme věrnost vládě či panovníkovi, ale stejně tak ji můžeme vztáhnout k člověku, který je upřímný a respektuje zájmy druhého.

Taktéž se pod pojmem loajalita skrývá čestnost v plnění různých závazků a otevřené jednání. Jako příklady můžeme uvést spojení: loajální občan, loajální spolupráce, loajální partner.

Pravopis a etymologie

Slovo loajalita (loajální) pochází z francouzského slova loyal, tedy zákonný, odvozeného od loi (zákon). Loi bylo přejato z latinského lēx (2. pád lēgis) téhož významu.

Loyal bylo přejato do našeho jazyka a následně počeštěno do podoby loajální/loajalita, což je jediný správný způsob psaní. Krom loajality lze užít též podstatné jméno loajálnost (týž význam).

Skloňování

Loajalita patří mezi podstatná jména rodu ženského, která skloňujeme podle vzoru žena.

Pád Jednotné číslo Množné číslo
1. loajalita loajality
2. loajality loajalit
3. loajalitě loajalitám
4. loajalitu loajality
5. loajalito loajality
6. loajalitě loajalitách
7. loajalitou loajalitami

Synonyma

Synonyma ke slovu loajalita jsou: poctivost, věrnost, čestnost, oddanost (zvlášť v plnění závazků).

Příkladové věty

Vzhledem k tomu, co se stalo, bychom si měli promluvit o vaší loajalitě.

Loajalita je nezbytná.

Ke své firmě by ses měl chovat loajálně.

Loajalita je velmi ceněná vlastnost.

V naší firmě si ceníme zaměstnanecké loajality.

Neberte nás špatně, jste dobrý pracovník, ale loajalita je pro vás cizí pojem.

Základem naší společnosti jsou loajální a pracovití zaměstnanci.

Jeho pravověrná loajalita byla neskutečná.

Je to loajální partner, který vás podrží.

Autor/ka: Bc. Nelly Černohorská
REJZEK, J. Český etymologický slovník. Praha: Leda, 2015. ISBN 978-80-7335-393-3. KRAUS, J. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. Praha: Academia, 2008. ISBN 978-80-200-1415-3. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost: s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Redaktor Josef FILIPEC. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1446-7. ŠAUR, V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Studentské vydání. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-80-7451-168-4. PALA, K. – VŠIANSKÝ, J. Slovník českých synonym. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2000. ISBN 80-7106-450-5. Internetové zdroje Internetová jazyková příručka – loajalita. Internetová jazyková příručka [online]. Copyright © [cit. 26.02.2022]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?id=loajalita&ref=loaj%C3%A1lnost
Pošli tento příspěvek svému blízkému