Ku prospěchu × kuprospěchu

 

Z následující dvojice výrazů je pravopisně správná a přijatelná pouze jedna podoba. Napsat můžeme jen a pouze ku prospěchu (psáno zvlášť).

Jedná se o běžné spojení předložky, která dnes již působí zastarale – „ku“ (má stejný význam jako předložka k/ke) a podstatného jména prospěch (s významem užitek, zisk apod.).

Jedná se o ustálené slovní spojení, proto zde přetrvává zastaralá předložka „ku“ a nebyla zatím nahrazena předložkou jinou. Není žádný důvod psát výraz dohromady jako jedno slovo; pokud budeme chtít vyjádřit, že je něco někomu prospěšné (je mu to k prospěchu), také použijeme výrazy dva, a to předložku a podstatné jméno.

Příklady:

Je to ku prospěchu obou stran.

Založil jsem si sešit na literaturu, který teď používá moje sestra, což je ku prospěchu obou, protože mi do něj píše zápisky.

Pošli tento příspěvek svému blízkému