Analýza × analíza

 

Z této dvojice je pravopisně správná pouze jedna varianta, a to analýza s „y“. Důvodem ale není to, že by se podstatné jméno řadilo mezi vyjmenovaná slova po písmenu „l“.

Jedná se totiž o slovo cizího původu, a proto zde platí jiná pravidla. Slovo analýza pochází z řeckého análysis, a i přesto, že je výraz již zcela počeštěn a je možné jej klasicky skloňovat, je nutné respektovat původní pravopis. Proto se výraz neřídí českými pravidly, ale psaní „y“ si musíme zapamatovat.

Analýza je označení pro proces rozkladu celku na jednotlivé složky, opakem tohoto procesu je syntéza. Zmíněný pravopis dodržujeme i při psaní slov příbuzných, např. analytický, analyticky, analyzovat, analytik (člověk, který analýzu provádí) apod.

Příklady:

V chemii se pod pojmem analýza rozumí zjišťování složení jednotlivých chemických látek.

Měli bychom provést důkladnou analýzu současné situace.

Pošli tento příspěvek svému blízkému